Pohodlně usazen ve svém křesle Petr Hloušek vysvětluje, jak se ke svému kurióznímu koníčku dostal. První etikety začal z lahví odlepovat v 70. letech, když pracoval jako programátor v architektonické firmě. Na občasná večerní symposia, která pozdě odpoledne po práci následovala, přinášeli jeho kolegové různé značky rumů. "Žádný velký sběratel jsem tehdy nebyl. Navíc za minulého režimu bylo zhola nemožné sbírat jiné než české značky. Nic nešlo sehnat ani na burzách v 80. letech," vzpomíná.
Jak sám tvrdí, "rumy a programování" se v jeho životě prolínají. "Sotva jsem měl počítač, vytvořil jsem si databáze, a když jsem se v polovině 90. let seznámil s webem a internetem, otevřel se přede mnou nový svět. Nejenže jsem začal sbírat etikety ze zahraničí, založil jsem si i vlastní doménu," říká celoživotní programátor. Na svých webových stránkách dnes prezentuje nejen svou kompletní sbírku etiket, ale taky píše o původu každé z nich.
Obliba roste, velké lihovary mají navrch
Historii má osobně spojenou s českými tuzemáky, jindřichohradeckým "rumem s plachetnicí" a Západočeskými lihovary. "Ještě v devadesátkách mi mnozí naši velkoobchodníci tvrdili, že pravý rum z cukrové třtiny je u nás neprodejný, že ho nikdo nebude chtít. Myslím, že se to však zlomilo někdy po roce 2000. Dokonce se začala pít i brazilská verze rumu, cachaça. V devadesátkách jsem nenašel nikoho, komu by se po jeho ochutnání nezkřivila ústa," vypráví s tím, že dnes se situace obrátila a v barech se najdou všechny možné značky kromě notoricky známého tuzemáku.
Obliba této neřesti podle něj stále roste. Všude na světě však podle něj vyhrávají velké lihovary nad menšími tím, že je koupí pod svou značku. "Formálně je nechají dál fungovat, jako by se nic nedělo, stále to jsou samostatné firmy. Ve skutečnosti se ale výroba přesune do hlavního lihovaru, kde se často nevyrábí ani pod původní recepturou." Výjimky se, jak tvrdí, najdou, destilační přístroje na výrobu unikátních rumů se jen přesunou do zmíněné velkovýrobny.
"Navíc velké firmy dokážou alkohol vyrábět levněji a lidé dají přednost ceně. Občas je to škoda. Na druhou stranu, doba nám umožňuje si vždy najít kvalitní značky," říká Petr Hloušek.
Sám rumy, jak dále vysvětluje, skoro nepije. Nejstarší lahev má 25 let a z celkových sedmi set lahví má už rok otevřené pouhé čtyři, ty navíc pije, jen když přijde návštěva. "Tuzemáky jsem ale vyřadil, české rumy mám jen z doby, kdy se ještě směly jmenovat rum," říká. Kdyby si měl však vybrat oblíbený, vystačí si se značkou Myer's, nasládlým míseným rumem s výraznou chutí. Solidní je podle něj i Diplomatico. "Ale pozor, v zimě si do čajů a grogů přidávám trochu tuzemáku, ten mi taky chutná," podotýká Hloušek.
Ve své sbírce má etikety celkově ze 114 států a po žádné konkrétní se už neshání. Dodává však, že by ještě rád získal ty z malých lihovarů z USA. "Nedaří se mi to. Jednak nějak nechápou, proč se nespokojím s obrázkem, mohu si jej přece vytisknout, říkají. A pak taky používají často etikety vytištěné přímo na lahev," vysvětluje.
Vědom si jeho škodlivosti říká, že by měl být alkohol obecně drahý. "Ale levný tuzemák se bude v Česku prodávat vždy, ten sem patří a je s námi spojen," dodává. Na historii rumových etiket se můžete podívat v galerii.
