Profesionální sport není pro každého jen kvůli výkonnosti, ale také kvůli zdrcujícímu tlaku, který s sebou přináší. Maxim Habanec začínal se skateboardem v šesti letech, dnes ve 33 má za sebou dvacetiletou závodní kariéru.
"Když jsem začínal, ještě neexistovaly sociální sítě. Žili jsme víc v reálném světě, teď je všechno mnohem víc online. Pořád se s tím tlakem učím vyrovnávat, občas s ním bojuju, ale mám pocit, že sport je skvělý trénink pro duševní zdraví," rozpovídal se profesionální skateboardista v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ na otázku, jak zvládá tlak v profi sportu.
Nikdo ho nikdy netlačil k tomu, aby se skateboardingu věnoval víc než na amatérské úrovni. Už odmala ale miloval všechno, na čem mohl jezdit. Skejt mu byl nejbližší - jezdil na něm jeho o deset let starší bratr, který se pro něj stal vzorem. Díky němu Max poprvé stoupl na prkno a byla to láska na první pohled. Miloval svobodu, kterou mu jízda dávala. Mohl být sám sebou a na chvíli zapomenout na všechno ostatní.
Největší tlak začal pociťovat na základní škole. V té době totiž nikdo skateboarding nebral jako opravdový sport. Učitelé ho nechtěli pouštět na závody a už od dětství musel dokazovat, že to, čemu se věnuje, má smysl.
"Moje první vítězství a první sponzoři přišli, když mi bylo pouhých třináct let. Starším jezdcům se to ale nelíbilo. Nebrali mě vážně a z jejich strany byl ten tlak velký. Měl jsem pocit, že odmalička musím někomu dokazovat, že to, co dělám, má váhu," popisuje Max, který se ale s tlakem popral skvěle - místo aby ho to zlomilo, ještě víc ho to motivovalo.
Nevadilo mu ani to, že soutěžil se staršími kluky. Naopak, bral to jako výhodu - mohl se od nich učit nové triky a rychleji se zlepšovat. V rozvoji mu to hodně pomohlo. Na druhou stranu ale zažíval i posměšky a naschvály.
"V té době začaly první online diskuse a já si tam četl věci typu, že mi sponzory zařídila máma. Nebo že jsem zajímavý jen tím, že jsem malý, a proto mě pouštějí na závody. Psali to anonymně a nebylo lehké to číst. Někdo mě viděl jezdit a hned napsal, že neumím dělat triky. Připadalo mi, že na mě pořád někdo kouká," vzpomíná Max.
Paradoxně ho ale právě tohle nakoplo k ještě lepším výkonům. Chtěl všem dokázat, že se mýlí. Trénoval celé dny i noci, dřel na sobě a nechtěl se vzdát. "Kdyby na mě nebyl takový tlak, možná bych neměl tak silnou touhu vítězit," říká s odstupem času.
"Chtěl jsem pořád vyhrávat, abych ukázal, že je dokážu porazit kdykoliv," přiznává úspěšný sportovec. Dnes je na vrcholu, všem posměváčkům se může jen smát - ale moc dobře ví, že pýcha předchází pád. Neusnul proto na vavřínech, i když je nejlepší český skateboardista a mohl by si už jen užívat dosažených úspěchů.
Kdo je Maxim Habanec?
Max je český profesionální skateboardista.Vyhrál závod světového poháru ve skateboardingu jako první Čech, dvakrát Mystic Sk8 Cup v Praze a je šestinásobným mistrem republiky ve skateboardingu. V roce 2018 společně s Danielem Rahmanem založili online skateshop Craness.
Mimo jiné se podílí na tvorbě a produkci cestovních a skateboardových videí.
Neustále se posouvá
Max se ale sportu vzdát nechce. Naopak. Stále chce tvořit nové věci, posouvat limity a inspirovat ostatní. A to i proto, že skateboarding není jako fotbal nebo hokej - kariéra tu může trvat mnohem déle.
Jeho priority se však za poslední roky změnily. Hlavně po narození dcery Emiko. Zvlášť u adrenalinových sportů, které miluje, si uvědomuje, že už není na světě jen sám za sebe. Nechce, aby jeho malá holčička přišla o tátu. Rodičovství ale jeho ani partnerku Naomi Adachi nijak neomezuje. Naopak - společně rádi cestují a Emiko s nimi jezdí i na závody. Obě holky jsou jeho největší fanynky.
VIDEO: Maxim Habanec v podcastu (ne)ZÁVISLÁ
