Jako každé dítě toužila po náruči milujících rodičů. Jana Lhotová se jí ale nikdy nedočkala. Kvůli matčiným problémům s alkoholem trávila většinu času u prarodičů z otcovy strany. Její otec totiž záhy vážně onemocněl - lékaři mu diagnostikovali lupus a téměř dva roky strávil v nemocnici.
"Moji rodiče se poznali velmi mladí, bylo jim kolem patnácti. Chvíli spolu byli, ale když se rozhodli mít dítě, jejich vztah už nefungoval. V době mého narození se doma odehrávaly hádky. Biologická matka propadla alkoholu a jako rodič selhávala. Už od třetího týdne jsem byla převážně v péči prarodičů z tátovy strany," svěřila se maskérka hvězd Jana Lhotová.
Když jezdila na víkendy k matce, často se stávalo, že ji nechala samotnou doma - "jen na chvíli" odešla na večírek a vrátila se až druhý den. Pro malou holčičku to byla noční můra. Místo společného hraní, vycházek a láskyplné pozornosti přicházelo jen zoufalství a frustrace. Alkohol u matky nikdy nechyběl.
"Jednou mi pustila pohádku na gramofonové desce a řekla, že se hned vrátí. Nepřišla celou noc. Byly mi čtyři roky a musela jsem být sama. Měla jsem hlad, žízeň a strašně jsem se bála, že už se nikdy nevrátí," vyprávěla v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ.
Sousedé tyrani a ukradené dárky
Matka ji navíc často odkládala k sousedům, kteří byli na Janu velmi přísní a neváhali ji fyzicky trestat - třeba i za to, že se omylem počůrala. Za podobné "prohřešky" dostávala řemenem. Prosila, aby tam nemusela chodit, ale matka ji neposlouchala. Touha po alkoholu byla silnější než mateřská láska.
Dodnes má před očima scénu, na kterou nikdy nezapomene. Byly Vánoce a Jana slavila u prarodičů. Její matka dorazila opilá. Místo aby přinesla dárky a chtěla být se svou dcerou, sebrala většinu balíčků zpod stromečku a odnesla je do hospody. Vyměnila je za alkohol.
"Když mi bylo šest, soud rozhodl, že budu svěřena do péče otce. Jenže ten byl už vážně nemocný - lupus ho připoutal na dlouho k nemocnici. Nakonec oslepl. Naštěstí se do mého života zapojila jeho partnerka, pro mě ta pravá máma, která mě vychovala. Díky ní a tátovi jsem neskončila v dětském domově," říká Jana.
Nevlastní matka jako záchrana
Nevlastní matka, lékařka, si k Janě postupně našla cestu. Nebylo to snadné - po zkušenostech s biologickou matkou měla dívenka strach komukoliv důvěřovat. Současně však zoufale toužila po náklonnosti a pochvale.
Během dospívání ale přišla další zkouška - anorexie, která se brzy změnila v bulimii. Poprvé se začala trápit jídlem kolem třinácti let, když začínala s modelingem. V agentuře jí tehdy řekli, že by měla zhubnout, protože má "silnější lýtka".
Zvratky byly všude
To odstartovalo roky plné zvracení, záchvatového přejídání a utrácení tisíců korun za jídlo, které končilo v záchodové míse. Když rodiče zjistili, co dělá, začala si zvratky schovávat po domě.
"Byly všude - v krabicích, kastrolech, kýblech. Strašně to zapáchalo. Rodiče to objevovali a křičeli na mě, ale já nedokázala přestat. Když to doma nešlo, šla jsem třeba za školu a zvracela tam. To nutkání bylo silnější než já," vzpomíná Jana.
Za jídlo dokázala utratit neuvěřitelné částky. Měla i "oblíbené" potraviny, které se snadno vracely. Nemohla přestat, ani když viděla, jak hubne, nemá sílu a život jí protéká mezi prsty. Její vesmír se scvrkl na bulimii.
"Po škole jsem se stavila v obchodě, nakoupila plné tašky jídla a doma jen jedla a zvracela. Trvalo to celé roky. Jedla jsem hlavně kalorická jídla, která jsem si normálně odpírala. Zůstaly mi z toho zdravotní následky - kýla, reflux, povolená jícnová záklopka. Stačilo se předklonit a začala jsem zvracet," popisuje.
Její utrpení trvalo dlouhých 23 let. Ani narození syna ji nepřimělo bulimii zastavit. Po porodu se k ní znovu vrátila. Teprve až po narození druhého dítěte - vytoužené dcery - si uvědomila, že musí změnit svůj život. Začala bojovat sama za sebe.
Chcete slyšet celý příběh statečné Jany Lhotové? Poslechněte si podcast (ne!)ZÁVISLÁ.
Prošli jste si peklem? Sdílejte svůj příběh a dejte naději dalším rodičům
Jste rodičem, který si prošel s dítětem něčím opravdu těžkým - duševní nemocí, poruchami příjmu potravy, sebepoškozováním, závislostí, pokusem o sebevraždu nebo třeba procesem tranzice? A chcete o tom mluvit, otevřeně a bez přetvářky?
Hledáme rodiče, kteří jsou ochotni sdílet svůj příběh - nejen kvůli ventilaci vlastních emocí, ale hlavně proto, aby dodali odvahu těm, kdo právě tápou, bojí se nebo se cítí bezradní a sami. Váš příběh může být paprskem světla pro někoho jiného. Protože sdílená zkušenost léčí. A naděje se násobí, když se sdílí.
