Lanovka, která měla dopravit lyžaře tunelem vyvrtaným v hoře, působila bezpečně. Fungovala podobně jako pražská lanovka na Petřín - dvě soupravy se vyvažovaly, poháněné motorem z horní stanice, bez nutnosti vlastního pohonu. Všichni byli přesvědčeni, že v systému, kde téměř nemá co hořet, nehrozí žádné nebezpečí. Jenže právě to se ukázalo jako tragický omyl.
Krátce po deváté hodině, přesně v 9:02, se souprava naplněná více než 160 pasažéry vydala vzhůru. Jen o pár minut později si lidé v zadní části všimli kouře. Zpočátku to vypadalo jako drobná závada, možná přehřáté topení. Pak se ale v dolní kabině objevily plameny. Nikdo však nemohl zavolat o pomoc - mobilní signál v tunelu nebyl a ve voze chyběly jakékoliv prostředky komunikace.
Po šesti stech metrech jízdy lanovka zastavila. Průvodčí, který seděl v horní kabině, o ohni zatím netušil. Dveře zůstaly zavřené a oheň sílil. Cestující se zoufale snažili rozbít okna - kladivy, botami, dokonce i lyžařskými hůlkami. Jednomu muži se to podařilo. Pomohl oknem prolézt své dceři, sám vylezl za ní. Následovalo ho několik dalších lidí. Jen ti, kdo se dostali ven, měli šanci přežít.
V tunelu se mezitím zvedal hustý, jedovatý kouř. Lidé, kteří utekli z lanovky, stáli před krutou volbou: vydat se dolů, kde se rozrůstaly plameny, nebo vzhůru, kam stoupal kouř. Dvanáct pasažérů vedených německým dobrovolným hasičem Thorstenem Grädlerem zvolilo cestu zpět. Po úzkém servisním schodišti se dokázali dostat až k dolní stanici. Tehdy ještě netušili, že budou jedinými přeživšími.
Záchranáři se do tunelu dostali pěšky. Když dorazili k soupravě, oba vozy už naplno zachvátily plameny. Žár byl tak intenzivní, že hrozilo přepálení nosných lan. Hasiči proto museli ustoupit a sledovat, jak se z tunelu stává ohnivá past. "Vypadá to tam naprosto příšerně. Nedokážu vám to ani popsat, nechci rozrušovat příbuzné obětí," vysvětloval později novinářům otřesený hasič, který se zásahu zúčastnil.
Pasažérů, kteří se od hořící lanovky pokusili utéct vzhůru, se kouř zmocnil dřív, než mohli dojít na světlo. Zemřeli v různých vzdálenostech od vozů - nejdále se dostal japonský lyžař, pouhých 142 metrů. Zkáze neunikla ani druhá souprava, která sjížděla dolů - řidič lanovky i jeden cestující se zařadili na dlouhý seznam obětí.
Když se kouř dostal až k horní stanici, zasáhl i přilehlé nákupní centrum. Čtyři lidé, kteří se při zmatečné evakuaci nestačili dostat ven, zahynuli. Hasiči našli tři z nich až po více než hodině, čtvrtého se podařilo zachránit v bezvědomí - posledního živého člověka z celé katastrofy. Bilance byla děsivá: 155 mrtvých z osmi zemí, včetně jedné Češky - instruktorky Ilony Menšíkové.
Vyšetřování ukázalo, že příčinou nebyl atentát, jak se původně spekulovalo, ale řetězec chyb a nedbalostí. Do dolní kabiny někdo bez povolení nainstaloval topení - zařízení, které nebylo určeno pro provoz v dopravním voze a navíc bylo vadné. Olej unikající z hydraulického systému vytvořil v kombinaci s topením smrtící past. Ačkoliv měly být všechny materiály v interiéru nehořlavé, ve skutečnosti byly vyrobeny z extrémně hořlavého plastu, který při hoření uvolňoval toxické plyny.
K tomu se přidal tzv. komínový efekt - úzký sklon tunelu nasával oheň vzhůru a šířil jej rychlostí, která unikajícím cestujícím nedala žádnou šanci. Nouzové schodiště, jediná cesta k záchraně, bylo tak úzké, že se jím většina cestujících bála projít.
Vyšetřovatelé obvinili šestnáct osob - manažery společnosti Gletscherbahnen Kaprun, pracovníky firem, které lanovku stavěly, i zástupce státních kontrolních úřadů. Třináct lidí čelilo obvinění ze způsobení požáru z nedbalosti, tři z obecného ohrožení. Proces začal v roce 2002 a skončil o dva roky později. Verdikt? Všichni nevinní. Soud uvedl, že odpovědnost nelze jednoznačně přiřadit konkrétní osobě. Pro pozůstalé to byl druhý šok - po ztrátě blízkých přišla i ztráta důvěry ve spravedlnost.
Zkáza v Kaprunu patří k nejhorším lanovkovým tragédiím v historii. Připomíná, že i v zemi, která je symbolem preciznosti, může selhat vše - technika, dohled i lidská představivost. Dnes, 25 let poté, stojí u dolní stanice památník - skleněný hranol s okny pro každou z obětí. V zimním slunci se leskne jako varovné zrcadlo.
