Lubbock (USA) - Měl rozpětí křídel téměř sedm metrů a ke klouzavému letu byl proto skvěle vybavený. Přesto ho jako letce diskvalifikovaly dvě věci: příliš velká tělesná váha a příliš chabé svaly.
Po dlouhá desetiletí si proto vědci lámali hlavu nad tím, zda se Argentavis magnificens, největší prehistorický pták, vůbec někdy vznesl do vzduchu. Teď je záhada, jak se zdá, vyřešena. Přispěla k tomu počítačová simulace.
Pomáhal protivítr. A vzdušné proudy
Tým amerických vědců z Texaské technické univerzity ve městě Lubbocku v čele s profesorem Sankarem Chatterjeem přišel s teorií, že prapředek dnešních kondorů využíval ke vzletnutí protivítr a teplé vzdušné proudy. Jinak není možné, aby se pták vážící téměř sedmdesát kilogramů udržel ve vzduchu.
"Když už se jednou vznesl, nebyl pro něj problém uletět za den i tři sta kilometrů," tvrdí Chatterjee v posledním vydání časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences.
Problém pro ptáka, který žil v oblasti dnešních And před šesti miliony let, ale bylo dostat se do vzduchu. Sám se vznést nedokázal. Kosterní pozůstatky nalezené na čtyřech lokalitách v Argentině naznačují, že by musel mít třikrát mocnější úder křídel a tedy i svalstvo, než jakým ve skutečnosti disponoval.
Helikoptéra a rogalo
Právě počítačová simulace prokázala, že argentavis byl při dané tělesné váze a rozpětí křídel, s nimiž dokázal opisovat kruhy o poloměru třiceti metrů, schopen vzlétnout v teplých vzdušných proudech i do výše jednoho kilometru. Když se poté snášel dolů, mohl klouzavým letem urazit i několik desítek kilometrů.
Podobnou techniku dnes praktikuje většina velkých ptáků, ti jsou však pro klouzavý let mnohem lépe vybaveni. Slouží jim především k tomu, aby šetřili síly. Kondor má rozpětí křídel okolo tří metrů, váží však ve srovnání s argentavisem nanejvýš patnáct kilogramů.
"Ptáky často srovnáváme s letadly, mnohem příhodnější je však srovnání s helikoptérou," říká Chatterjee. Prehistorický pták se podle něj do vzduchu dostával podobně jako dnešní letci na rogalu: rozběhl se na svých silných nohou z kopce dolů.
Nejistota ale nadále přetrvává v tom, čím se obří pták živil. Na tom, že byl predátorem, se vědci shodnou. Paleontolog Paul Palmqvist působící na univerzitě ve španělské Málaze tvrdí, že požíral mršiny, neboť jeho akční rádius nebyl tak velký, aby se při své tělesné váze dokázal uživit.
Počítačové simulace přispěly přede dvěma lety k tomu, že jiný tým vědců, tentokrát z Cambridge, přišel na to, že ptakoještěři používali při vzletu zvláštní kožní blánu podobnou vztlakovým klapkám dnešních letadel.
