V půlce 80. let byl Quentin Tarantino třiadvacetiletý herec na částečný úvazek, vysokoškolský odpadlík bez peněz a vlastního bytu. Agenta si nemohl dovolit, a tak sám rozesílal vlastní scénáře do všech možných filmových studií. "Příliš odporné, příliš vulgární, příliš násilné," zněla obvyklá reakce, jak režisér později přiznal.

Až do začátku 90. let pracoval ve videopůjčovně na předměstí Los Angeles, kde hltal další a další kazety, než dostal nápad recyklovat tři největší filmová klišé. "Ta, která jste viděli tisíckrát. Boxer, který má prohrát zápas a neudělá to. Dva nájemní vrazi, kteří jdou za svého šéfa udělat špinavou práci. Zabiják, který má vzít šéfovu manželku na večeři," vzpomínal později Tarantino pro magazín Vanity Fair.