Druhosledový řopík 116/118/Ez v Lištici u Berouna před německým odstřelem, 25. června 1939, foto V. Strach. Kolorováno | Foto: Aktuálně.cz / Reprofoto z knihy „Pražská čára - československé opevnění z let 1936-38 - vnější obrana Prahy“ od Radana Lášeka, kterou v roce 1996 v edici „Pevnosti“ vydalo ve Dvoře Králové nakladatelství FORTprint., Kolorizace a koláž: Dan Poláček

Kudy vedla Pražská čára

Trasa byla výsledkem strategického plánování, které připomínalo šachovou partii s krajinou. S využitím přirozených terénních překážek byla naplánovaná linie, jež by kladla odpor v místech nejpravděpodobnějšího útoku. Začínala u soutoku Labe a Vltavy poblíž Mělníka, pokračovala přes strategicky významné oblasti u Velvar a Slaného, stáčela se na jih přes Smečno a Kladno, aby nakonec překročila řeku Berounku a opřela se o zalesněné masivy Křivoklátska a Brd, kde končila u Slap na Vltavě.

Vltava a Berounka tvořily přirozenou protitankovou bariéru, zatímco husté lesy poskytovaly vynikající krytí pro obranné pozice a zároveň ztěžovaly průzkum i pohyb nepřátelských jednotek. Otevřený a zranitelný prostor zemědělské krajiny u Slaného a Velvar byl hustě pokryt palebnými postaveními, která měla vytvořit neprostupnou hradbu.

Pražská čára měla být součástí širšího obranného systému. Ze severu na ni měla plynule navazovat tzv. Liběchovská příčka a z jihu Vltavská linie, čímž by vznikla komplexní obrana celého strategického prostoru středních Čech.