Kolem Prahy vyrostla těsně před začátkem druhé světové války unikátní betonová hradba. Pražská čára, technologický skvost a symbol odhodlání bránit svobodu, se však nikdy nedočkala své zkoušky ohněm. Proč tento velkolepý projekt ztroskotal a co nám jeho trosky v krajině vyprávějí o zradě, statečnosti a jedné z největších otázek českých dějin: Co kdyby se tehdy střílelo?
Lehké opevnění vzor 36 versus vzor 37
Pražskou čáru tvořily dva typy železobetonových pevnůstek lehkého opevnění. První vlna výstavby zahrnovala 77 objektů staršího typu vzor 36. Pro následnou, rozsáhlejší fázi výstavby byl využit modernější vzor 37. Těchto pevnůstek, lidově nazývaných "řopíky", bylo postaveno celkem 753. Označení "řopík" vzniklo podle zkratky ŘOP - Ředitelství opevňovacích prací.
Řopíky vzor 36 a 37 se lišily konstrukcí i výzbrojí. Oba typy však byly založeny na principu bočních paleb: dvě kryté střílny mířily podél linie opevnění do stran, takže se sousední pevnůstky vzájemně kryly křížovou palbou. Výsledkem byla souvislá střelba, do níž by se útočník dostal dřív, než by mohl bunkr ohrozit.