U hry, která svůj marketing postavila na tom, že se odehrává v Praze, je překvapivé, že první hodina probíhá kdesi ve Spojených arabských emirátech, kde se speciální policejní jednotka pokusí překazit obchod se zbraněmi. Akce ale skončí překvapivým zvratem a vy jako Adam Jensen dojedete vlakem do české metropole.
Slyšet po dlouhé době ve hře češtinu, i když jde o hlášení metra, je zvláštní pocit. Zvláště když vzápětí po příjezdu přijde další překvapení, které dá autorům hry záminku, jak elitního špióna v podobě kyberneticky upraveného Adama Jensena připravit o část jeho schopností a nabídnout mu nové.
Už ona první hodina hry ukazuje, co hráče čeká. Deus Ex vždycky spoléhal na to, že hráči budou přemýšlet, že přijmou hru na pokus a omyl, že budou zkoušet různé způsoby, jak splnit aktuální úkol, ať už jde o zajištění postupu kolegů z útočného týmu, o získání tajné technologie nebo informací. Je také zřejmé, že hra výrazně dává přednost tomu, aby hráči volili nekonfliktní přístup. Odpovídá tomu i ocenění za to, že ji celou projdete bez zabití jediného člověka.
Jensen má k dispozici spoustu možností, jak se vyhnout střelbě a zabíjení. Kybernetická vylepšení mu dávají možnost stát se neviditelným, čipy v jeho mozku a oko nahrazené kamerou mu poskytují informace o pohybu nepřátel i o tom, kterým směrem míří jejich pohled. A pokaždé, když narazíte na skupinu protivníků, můžete hledat průduchy klimatizace nebo vstup na střechu. Abyste se k nehlídaným cestám dostali, budete využívat schopnost vysoko skákat, rozbíjet narušené zdi nebo skládat pyramidy z velkých krabic a kontejnerů, abyste po nich vyšplhali nahoru. Ostatně taktické možnosti Adamovi Jensenovi pomáhá odhalit i speciální režim vidění, který zajímavé objekty zvýrazní.
Pokud se rozhodnete bojovat, můžete, ale bude to těžší. Nepřátelé nebývají sami. K dispozici jsou klasické zbraně i puška na uspávací šipky nebo taser zabudovaný do kybernetické paže. Nesmrtící přístup k boji má ale nevýhodu. Narkotika v projektilech jsou slabá a po dvou pěti minutách se nepřátelé proberou. Tichý postup hrou tak ve výsledku můžete zkombinovat do nejbrutálnějšího a eticky nejopovrženíhodnějšího možného přístupu. Na dálku oběti uspíte a pak je zblízka dorazíte ranou do spánku z pistole vybavené tlumičem. Ano, tak jsem nakonec řešil konflikty nejčastěji a s velkým úspěchem.
Součástí hry zasazené do budoucnosti je také hackování potřebné k získání přístupu k informacím v zaheslovaných počítačích, zařízením v budovách s kódovým zámkem a podobně. Zatímco třeba v Crysis 3 stačí při hackování jen ve správný okamžik zmáčknout tlačítko myši, v Deus Ex jde o propracovanou logickou minihru, která vyžaduje strategické přemýšlení i rychlé prsty.
I tady však hra dává na vybranou; vedle možnosti se bez některých věcí obejít můžete hackování nahradit jednorázovým nástrojem, který lze vyrobit ze součástek roztroušených po Praze. Jen to bude znamenat spoustu hledání a sbírání. Snadnost hackování lze snížit vylepšováním bionických modifikací hlavního hrdiny a nově lze na bezpečnostní systémy útočit i na dálku díky novým experimentálním augmentacím Jensenova organismu.
Sběr surovin na výrobu multi-toolů nebo baterií, které pohánějí kybernetické funkce Jensenovva organismu připomínají svým pojetím Zaklínače - spočívá totiž v tom, že obíráte mrtvé nebo znehybněné nepřátele a hlavně vykrádáte domy a byty, klidně i v přítomnosti jejich obyvatel. Pokud chcete ve hře uspět, nesmíte mít skrupule, přestože vystupujete jako agent Interpolu.
Zápletka hry, která představuje svět rozdělený mezi lidi a ty vylepšené s kybernetickými funkcemi, není úplně nová, přímo navazuje na předchozí díl Human Revolution, který skončil útokem "vylepšenců" na lidi kvůli hackerskému útoku zločince. Nyní se na hrací ploše objevují další entity - maskovaní vylepšenci, kteří se snaží získat co nejsilnější kybernetické augmentace, kolektiv hackerů, se kterým Jansen spolupracuje na odhalení identity spiklenců, kteří vše řídí z pozadí. Příběh jako takový je v herním prostředí nadstandardní, byť na literárním poli by žádnou revoluci nezpůsobil. Autoři si však dali skvělou práci s dialogy a s vytvořením důvěryhodného světa, který má vlastní logiku a historii.
I využití Prahy jako hlavního centra hry dává smysl. Praha se pod vedením první prezidentky v historii České republiky Žofie Růžičkové (je po ní ve hře pojmenované i hlavní nádraží) stala díky daňovým výhodám centrem vývoje kybernetických augmentací. Kvůli tomu je místem s velkou koncentrací "augů", a to vedlo k vytvoření napětí po událostech z předchozího dílu hry. Ponurý svět, ve kterém policie šikanuje "podezřelé" působí obzvláště věrohodně. Včetně nápisu Pomáhat a chránit na služebních vozech.
Deus Ex v plné parádě
Na hraní v plné parádě budete potřebovat dostatečně výkonný stroj. Na PC Alza Gamebox Neo s kartou Nvidia GTX 1070 s nejvyšším nastavením detailů měla hra v rozlišení 2560 x 1440 bodů problémy udržet plynulých 60 snímků za sekundu, při hraní ve 4K budou muset ke kompromisům sáhnout i majitelé grafických karet vyšší řady 1080. V nižším rozlišením a s nižší úrovní detailů si ale zahrají i majitelé starších karet jako je GeForce 660 a Radeon 7870.
Méně věrohodně ale působí ruský přízvuk Pražanů. Hlavní i vedlejší postavy hovoří tak, jako by patřily k ruské mafii. Občas ve hře zazní i čeština, třeba když vám prostitutka nabídne, že vám ani nebude účtovat žádné příplatky. Znalost českého prostředí dokládá i existence neoficiální tiskoviny - Samizdatu, jednotlivá vydání můžete najít v bytech a úkrytech postav, které se pohybují mimo zákon. Většina hráčů to nejspíše plně neocení, ale Češi by mohli a měli.
Deus Ex Mankind Divided si zaslouží pozornost kvůli samotné hratelnosti, ale další body získává i za technické zpracování. Na konzolích běží solidně a vypadá krásně, ale teprve na výkonném PC vynikne množství detailů a skvělé zpracování animací i chování zbraní.
Recenze vyšla na webu Tech.ihned.cz.
