reklama
 
 

Po narození ji měli za chlapce. Své ženské já studentka potlačovala až do dospělosti

17. 11. 2018 13:17
Dnes je z ní pohledná mladá slečna. Když se ale narodila, tak její matce lékaři oznámili, že má chlapečka. „Vzpomínám si, jak jsem se v dětství koupala a uvažovala o tom, že ta věc mezi mýma nohama ke mně nepatří. Často jsem brečela a říkala si, že v hloubi duše vím, že jsem holka,“ začíná své vyprávění studentka psychologie Denise Konečná (24). O svém příběhu mluvila na letošním ročníku konference TEDxPrague.

Celé dětství si přála, aby se probudila a lidé kolem ní najednou věděli, že je holka. Jenomže na základě biologických rysů v ní všichni viděli kluka. "Už v pohádkách jsem si všímala, jak se například ženské postavy pohybují, nebo jaká je jejich role. Vnímala jsem kulturní obrázek, který se s ženským pohlavím pojí - krása, zranitelnost, něžnost, roztomilost, a některé z těch rysů mi jsou dodnes vlastní," vysvětluje Denise.

Odhalit své pocity se až do dospělosti bála, a tak se během dospívání naučila skrývat všechny projevy, které by jejímu okolí mohly vzhledem k její fyzické podobě připadat nepatřičné.

"Hlídala jsem si, jak se tvářím, jaký mám postoj, jak při chůzi pohupuju boky. S pravdou ven jsem ale nešla nejen kvůli strachu, co by tomu řekli ostatní, ale i kvůli vlastní nejistotě. Netušila jsem, co se se mnou děje a bála jsem se, že se třeba mýlím. Přesto jsem už jako dítě chodila do máminy skříně a potají si oblékala její šaty. V těch chvílích jsem se cítila uvolněně," popisuje Denise.

Slovo trans poprvé slyšela v televizi, když jí bylo osm let, ale pak se na něj dlouho snažila úplně zapomenout. Až když přišla na to, že jí pláč ani modlení vytouženou změnu nepřinesou, začala pátrat, co tranzice pohlaví obnáší. "Bylo to děsivé. Mezi trans lidmi se tradovalo, že po přeměně je nejlepší se odstěhovat, zpřetrhat všechny vztahy, které máte, a doufat, že už nikdy nepotkáte někoho, kdo by vás odhalil," říká Denise. Když tohle všechno zjistila, pokusila se potlačit všechny myšlenky na svou ženskost.

V období puberty se snažila být tím klukem, za kterého ji všichni měli a docela se jí to dařilo. Začala posilovat, soutěžit v párovém tanci a našla si přítelkyni. "Spousta lidí si myslí, že když se cítíš být holka, musí tě přitahovat kluci, jenomže takhle jednoduše to příroda nezařídila," naráží Denise na mylnou představu.

Na otázku, kdy se poprvé odvážila před někým vyslovit, že si připadá jako holka, odpovídá překvapivě. Nejprve to neprozradila nikomu z rodiny ani blízkému kamarádovi, ale spolužákovi na terapeutickém výcviku, který absolvovala během studia na vysoké škole. "Měli jsme cvičení s názvem Kdo jsi. Seděli jsme v tmavé místnosti při svíčkách a každý z nás se na tuhle otázku snažil odpovědět. Chvíli jsem kolem toho zapovězeného tématu obcházela, ale pak už jsem neměla sílu a všechno vyklopila," svěřuje se Denise.

Zeď, za kterou skrývala ženskost, zbořila až zkušenost s MDMA

Další zlomový krok na cestě ke změně pohlaví přišel, když jí bylo 22. Tehdy zkusila s kamarády drogu MDMA. Tu psychoterapeuti využívají při práci s traumaty svých klientů, protože odbourává obranný systém mozku a pomáhá odhalit potlačené emoce. "I moje obranná zeď, za kterou jsem skrývala všechnu svou ženskost, najednou spadla. V mojí hlavě se otevřela přehrada, a tak jsem v následujících dnech po užití drogy zažívala veškerou bolest, kterou jsem za ty roky odmítala," líčí Denise.

Po tomto hrůzostrašném zážitku se sžírala pochybnostmi, jestli konečně nenastal čas se ke slovu trans postavit čelem. Nakonec zavolala své psycholožce, která ji poslala na oddělení sexuologie. "Tam mi řekli, že mi přeměnu povolí, jen pokud zvládnu dva roky žít v ženské roli, aniž bych podstoupila léčbu, což mi přišlo nepřijatelné. Proto jsem to zkusila na jiné klinice, kde už byli vstřícnější," vypráví Denise.

Teprve před startem hormonální léčby se konečně odhodlala svěřit rodině. "Máma to nevzala úplně dobře a hormonální terapii nejdřív neschvalovala. Její reakce pro mě rozhodně nebyla příjemná, ale teď se snaží mě postupně pochopit a dostávám od ní velkou podporu. Táta i brácha to naproti tomu v pohodě akceptovali hned," vyzdvihuje.

Skutečnost, že se z Denise stala Denise, ovšem neskousli někteří její přátelé. "Po tranzici mi říkali, že to byla chyba a že jsem jenom v dětství neměla dost dobrý mužský vzor. Někteří známí mají stále problém mě oslovovat v ženském rodě, ale obecně to lidi v mém okolí přijímají dobře, za což jsem moc vděčná," zdůrazňuje Denise.

Největší výzvu samotné léčby mohou představovat bouřlivé hormonální změny. "Na začátku zažíváte emocionální šok. Člověk si musí dobře nastavit dávkování léků, protože snížení hladiny testosteronu na nulu je dost drastická změna, v jejímž důsledku můžete ztratit motivaci a propadnout se do deprese," varuje Denise. Sama si proto nechala jen mírně snížit testosteron a zároveň zvýšit estrogen, takže léčbu zvládala poměrně dobře.

I po tranzici přesto chvíli zápasila s myšlenkou, která ji pronásledovala už v době dospívání, myšlenkou, že už dál nechce žít. "V minulém roce zahynulo v důsledku násilného zabití 325 trans osob, což je o 30 víc než v předchozím roce. Do toho se přitom nepočítají lidé, kteří si vzali život sami, protože měli strach z reakce okolí, nebo už nezvládali, jak se k nim ostatní každý den chovají," upozorňuje.

Chuť do života, kterou dlouhá léta nepoznala, se v jejím případě vrátila letos v létě, kdy se zamilovala. "Jak akceptovat a mít ráda samu sebe jsem se naučila, až díky tomu, jak mě miluje a akceptuje moje láska," uzavírá.

Video: Změna pohlaví? Vyšetření jsou ponižující, jsou to příšerné příběhy, říká trans žena

Nikdy jsem si nedovolila brát vážně, že jsem holka, ale když jsem si to přiznala, měla jsem z toho správný pocit, říká Julie Koubová. | Video: Daniela Drtinová |  22:06

autor: Tomáš Maca | 17. 11. 2018 13:17

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama