Praha – Oblíbená obrázková mozaika pexeso slaví padesát let. Paměťovou hru, která spočívá v hledání identických dvojic kartiček, vymyslel někdejší redaktor nakladatelství Pressfoto Zdeněk Princ. Ačkoliv se stala českým, resp. československým fenoménem a stále se těší oblibě, Zdeněk Princ se slávy ani peněz ze svého výtvoru nikdy pořádně nedočkal.
Inspirací ke vzniku pexesa bylo již první zaměstnání pana Prince, který začínal svou tvůrčí činnost v mozaikářské dílně. Právě mezi stovkami barevných sklíček a kamínků dostal nápad na hru, které dal příznačný název Obrázková mozaika. Jak sám autor říká: "Pokud bych měl osobně slavit dobu vzniku, nebylo by to 50, ale spíše 75 let."
Svůj nápad oprášil v roce 1965, kdy o hru projevilo zájem nově vznikající nakladatelství Pressfoto, kam Zdeněk Princ nastoupil v rámci podniku ČTK a stal se jedním z jeho zakladatelů a tvůrců náplně. Hra se velmi líbila, ovšem název nebyl dostatečně úderný. Inspirací k novému názvu se mu stala televizní soutěž z dílny Jaroslava Dietla Pekelně se soustřeď, ve které lidé hledali totožné dvojice firemních značek.
"Šéf mi řekl, abych se spojil s panem Dietlem, zda by nám nedal právo k použití jeho názvu pro moji hru. Pak se ale zalekl finanční částky, kterou bychom za to museli dát, a navrhl mi, ať vymyslím něco krátkého a jednoslovného ve stylu lota, domina nebo kvarteta. Výsledkem bylo, že mě napadlo využití zkratky původního názvu pana Dietla, nahrazení písmene K za X a pexeso bylo na světě," vzpomíná pan Princ.
Vůbec první pexeso, které bylo v Československu vydáno, obsahovalo obrázky postav z tehdy oblíbených mayovek. Na fotky s Vinnetouem, Old Shatterhandem či Ribannou se tehdy stály dlouhé fronty. Toho se Zdeněk Princ rozhodl využít a zpopularizovat tak nejenom svoji hru, ale také uspokojit poptávku, která po obrázcích s oblíbenými postavami byla.
Místo slávy dluhy a zášť
I přes původní opatrný přístup nakladatelství a poměrně malý náklad se z pexesa stal ohromný hit. Ve spolupráci s tehdejším vedením Pressfota a Ochrannou organizací autorskou vznikla pro pana Prince smlouva, která mu zajišťovala ochranu nápadu a procenta ze zisku. Právě tato smlouva se mu později stala osudnou.
Po událostech srpna 1968 totiž nastaly v Pressfotu kádrové změny. Tehdejší ředitel byl odvolán a jeho nástupce, dříve ekonomický náměstek, se dle pana Prince z čiré závisti a osobních antipatií začal mstít. Prvním krokem bylo prohlášení, že všechny smlouvy uzavřené předchozím vedením byly neplatné. Ačkoliv soud nejprve rozhodl, že není možné anulovat smlouvy předchozího vedení, pomocí kontaktů na vedení ÚV KSČ dosáhl nový ředitel svého a při odvolacím řízení byla smlouva, a tím i ochrana autorství zrušena.
"Byl jsem v zákulisí označen za pravicový živel, a nebylo tedy cesty ani způsobu, jak tomu zabránit. A navíc, aby se ještě pomsta dokonala, jsem byl exekučně donucen vrátit všechny vyplacené honoráře," vzpomíná Zdeněk Princ na nepříjemnosti, kvůli kterým pak žil tři roky pouze s minimálním platem a zbytek peněz šel na splátky dluhu, které mu vyměřil soud.
Ochranné známky se tak dočkal až po roce 1989. Ačkoliv je každý rok vydáno několik set pexes, jen málokdo se na pana Prince obrátí. Jak sám říká, už nemá duševní ani finanční prostředky se obcházení autorství bránit. Stále ho však těší, že je jeho hra neustále oblíbená mezi hráči všeho věku.
Pexeso může být kulaté či z čokolády
Z popularity se netěší pexeso jen mezi hráči, ale také mezi sběrateli. Jedním z nich je Pavel Hanzel, který vlastní více než tři a půl tisíce kusů. Jeho sbírka je krásnou ukázkou toho, jak se v průběhu let měnila tematika her.
V začátcích se s tematikou moc neexperimentovalo, takže dominovala pexesa s televizní nebo přírodní tematikou. "V prvních dvaceti letech vycházelo maximálně dvacet druhů pexes ročně, ovšem z dnešního pohledu v obrovských nákladech až 300 tisíc kusů," popisuje vášnivý sběratel. "Po revoluci se začala vydávat místopisná pexesa, která města či firmy používaly především ke svojí prezentaci. S otevřením hranic pak zase nastal čas na jazyková pexesa," doplnil.
Zajímavosti z historie pexesa
- Prapůvod pexesa můžeme hledat již v japonské hře kai awase. Hra se skládala z párů mušlí, které byly zdobené z vnitřní strany.
- Podobné hry vznikaly nezávisle i v jiných zemích. V Británii se například pro deskovou hru založenou na hledání dvojic mezi 64 kartičkami vžil název Memory (paměť).
- Sám Zdeněk Princ říká, že pexeso vznikalo nezávisle na zahraničních vynálezech, a to i z důvodu, že nebylo možné se v tehdejší době setkat se západními vynálezy.
Kromě toho se objevují i unikátní pexesa, ať svým zpracováním, nebo tématem. V poslední době jsou tak například velice oblíbená pexesa, kde se nedoplňují shodné obrázky, ale například fotbalista k týmu nebo písnička k notám. Objevují se i pexesa kulatá, miniaturní či z čokolády.
"Některé věci se nemění. Nejoblíbenější u dětí zůstávají pexesa se zvířátky. Kluci mají samozřejmě rádi ta s auty, naopak holčičky si nejraději zahrají pohádková," popisuje Hanzal. On sám si nejvíce cení především prvního pexesa, které má v nerozstříhané formě a s věnováním od pana Prince.
S pexesy se dá, podobně jako se známkami, také obchodovat, ovšem počet koupěchtivých je nesrovnatelně menší než u sběratelů známek. "Nejvyšší částku jsou lidé ochotni zaplatit za stará televizní pexesa, ať už s modrým okrajem, nebo s růžovým okrajem, kde částka šplhá až k 1800 Kč. Stará pexesa s černobílými fotkami zvířat či indiánské pexeso zakoupíte do tří tisíc korun. No a kdyby se prodávala například kolekce televizních pexes v osmi provedeních, částka by šla téměř jistě do desetitisíců."
