Oslovují mě jako muže i ženu, pak se omlouvají. Nebinární lidé o neutrální češtině

Clara Zangová Clara Zangová
13. 6. 2021 16:00
Necítí se být mužem ani ženou, nacházejí se někde na škále mezi těmito dvěma póly a přizpůsobují tomu svůj jazyk. Nebinární Atrin Matuštík a H., který si nepřál uvést celé jméno, pro Aktuálně.cz přiblížili, jak se jim daří komunikovat se světem, který je nastavený na dvě protilehlé kategorie - mužskou a ženskou.
Atrin Matuštík je nebinární. Jeho manžel je heterosexuální muž.
Atrin Matuštík je nebinární. Jeho manžel je heterosexuální muž. | Foto: Archiv Atrin Matuštík

Atrin Matuštík o sobě začal hovořit v mužském rodě asi před dvěma lety, ve svých šestadvaceti. Experimentální zájmena typu "one", jaké volí jiní nebinární lidé, nepoužívá. Tvrdí, že je na to příliš konzervativní. Než přišel na to, že jeho genderová identita je nebinární, necítil se být sám sebou.

"Měl jsem pocit, že mě lidé vidí jako jiného člověka, než jsem, ale do té doby jsem si to nespojoval s genderem. Sám sobě jsem se líbil jako holka i jako člověk, ale přesto jsem k sobě nedokázal najít vztah," vzpomíná Matuštík na dobu, kdy ještě vystupoval jako žena.

Nebinární lidé hledají variantu jazyka, v níž by se nemuseli téměř v každé větě přihlásit k mužské nebo ženské identitě. Může se jednat například o střídání rodů, onikání nebo úplně nová zájmena. Taková forma češtiny se pak nazývá nebinární.

Podle Matuštíka se dá na tuto podobu mateřského jazyka zvyknout snáze, než se zdá. "Není to tak těžké, jakmile si to zažijete. V okolí mám víc lidí, u kterých hned nepoznám jejich pohlaví, když se na ně podívám, tak odposlouchám, v jakém rodě o sobě hovoří," vysvětluje. "Myslím, že si na to lidé zvyknou," věří.

Matuštík se jazykem zabývá i profesně, pracuje pro Ústav jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy a vyučuje češtinu jako cizí jazyk. Genderové stereotypy se tak pokouší nabourávat i v zaměstnání, ačkoliv ne tak radikálně. "Když dělám gramatická cvičení, snažím se, aby tam bylo stejně vět typu ‚včera jsem šel nakoupit‘ jako ‚včera jsem šla nakoupit‘, aby se nechodilo nakupovat jenom v ženském rodě a nechodilo sportovat jenom v mužském rodě," říká.

Vysvětluje, že s reakcemi okolí na svou mluvu nemá takový problém právě proto, že nepoužívá žádné z experimentálních zájmen nebo třeba onikání. Nevadí mu ani, když jej lidé začnou oslovovat ženským rodem. "Já o sobě mluvím v mužském rodě a většinou si toho druhý člověk všimne a zeptá se. A já mu potvrdím, že preferuji maskulinum," říká. Na pracovišti kolegům a kolegyním svou preferenci sdělil, ale většinou nechává konverzaci volně plynout.

Rodina dělá, jakože nic

Dvacetiletý H. k jazyku přistupuje odlišně. Na rozdíl od Matuštíka se snaží rodu v souvislosti se sebou samým vyhýbat úplně. "Je pravda, že na to není čeština vůbec stavěná, ale když člověk chce a zaměří se na to, dají se najít různé možnosti," říká. "Když se i moje okolí vyhýbá rodu ve spojitosti se mnou, tak je to pro mě příjemné. Je mi ale jasné, že na to náš jazyk není úplně vhodný, takže se nijak nezlobím, když pro mě nějaký rod lidé použijí," vysvětluje.

Student pedagogické fakulty v Hradci Králové se, podobně jako Matuštík, představuje bez upozornění na zájmena či rod a nechává ostatní, ať si zvolí způsob, jakým ho budou oslovovat. "Je pak zajímavé pozorovat například to, že vzhledem k mému neutrálnímu jménu a možná i vzhledu mě vyučující ve škole oslovují různě. Někdo mužským rodem, někdo ženským a někdo to i v průběhu změní a následně se mi omlouvá," popisuje s tím, že se pak mluvčímu snaží sdělit, že se nic neděje.

H. naznačuje, že rodina jeho nebinaritu příliš nechápe. "Pro ně je má identita něco spíše cizího a neznámého, takže se tak nějak dělá, jakože nic, a to i přes fakt, že některé věci nevidět nelze. To není úplně příjemné, ale vím, že by to mohlo být mnohem horší," říká smířlivě.

Dokud nepřestanu vypadat v sukni jako holka

Takové problémy s nejbližšími Atrin Matuštík neřeší. Rodina prý přijala jeho přechod k nebinárnímu jazyku vcelku snadno, teď se navíc přeorientovává více směrem k maskulinní identitě. "Začal jsem trénovat hlas, chtěl bych jej mít hlubší a také začít brát testosteron. Těžko říct, kam to dojde, pořád jsem nebinární člověk," říká. "Moje idea je, že hormony budu brát tak dlouho, dokud nepřestanu v sukni vypadat jako holka. A pak budu zase nosit sukni," dodává se smíchem. "Myslím, že kdybych se narodil jako kluk, tak bych se maloval a chodil v sukni, zkrátka byl nebinární z té druhé strany," zamýšlí se.

Matuštík má manžela, který se identifikuje jako heterosexuální muž. "Můj manžel nemá potřebu se nějak identifikovat, neřeší svůj gender, ale rozhodně má silnou femininní stránku," přibližuje jejich vztah. Pár neplánuje vlastní děti, ale do budoucna by se dvojice chtěla o někoho starat.

"Kdybych měl mimino, jezdil s kočárkem a lidé se mě ptali, jestli je to chlapeček, nebo holčička, moc bych si to užil, neřekl bych to nikomu," směje se. Do určitého věku podle něj nemá smysl vyjadřovat něčí identitu skrze jeho pohlavní orgány. "Dítě by samozřejmě mělo jméno a bylo oslovováno v rodě, v němž se narodilo, dokud neřekne jinak," doplňuje.

H. podporuje tuto myšlenku, sám začal svou identitu řešit během puberty a k nebinárnímu jazyku se uchýlil asi v sedmnácti letech. "Během dospívání mi došlo, že se ode mě očekává identifikace s určitými sociálními rolemi, postoji, projevy, specifickým jazykovým projevem, slovy a označeními, ale nikdy k tomu nedošlo," vzpomíná.

Střídání rodů jako budoucnost češtiny?

Jazykovědkyně Jana Valdrová, která se specializuje na lingvistiku genderových a sexuálních identit,  podotýká, že nebinární češtinu by uvítali i transgender lidé, kteří se nacházejí v období tranzice. Změna jazyka pro ně prý bývá jednou z největších překážek, jež musí překonat. Stejně tak nebinární lidé mají velký problém, jak o sobě hovořit, pokud nechtějí používat střední rod. "Ten je vyhrazen pro nedospělé závislé bytosti," připomíná, proč není pro nebinární lidi vhodný.

Lingvistka Jana Valdrová senátoru Canovi vysvětlila, jak by vypadal svět, v němž by muži přejímali jména svých žen.
Lingvistka Jana Valdrová senátoru Canovi vysvětlila, jak by vypadal svět, v němž by muži přejímali jména svých žen. | Foto: Archiv Jany Valdrové

Vysvětluje, že osoby, které se neztotožňují s dvoupólovým spektrem nebo jsou momentálně ve fázi zkoušení, proto přicházejí například s novými zájmeny. Nemyslí si ale, že se v nebinární češtině ujmou. "Čeština má totiž pět slovních druhů, které musí kombinovat s řídícím větným členem. Já si dokážu představit střídání rodu, dokonce i v rámci jedné věty," předvídá. Vypadalo by to podle ní třeba takto: "Včera jsem vyslechl zajímavou přednášku, měla jsem z ní opravdu dobrý dojem."

"Je to jasné, všichni chápou, kdo mluví, a jedná se o kreativní zacházení s jazykem ve stylu Noama Chomského. A Chomského nikdo nebude kritizovat za to, že by se minul s rozumem," míní.

Valdrová je ale přesvědčená, že než se v češtině etabluje nebinární forma, musí se společnost soustředit na alternaci generického maskulina (generické maskulinum je podstatné jméno rodu mužského, které plní zástupnou funkci pro obě, respektive všechna pohlaví, typicky se jedná o označování profesí, například chirurg, pozn. redakce). 

"Teprve kolem roku 2000 se začaly v inzerci objevovat ženy, začalo se uvádět, že "hledáme právníka nebo právničku". Není důvod k tomu nepřidat další pohlaví," myslí si. "Označuje se to třeba hvězdičkou: Hledáme právníka*právničku. Alternovat generické maskulinum je první krok k nebinární češtině, bez toho se to neobejde," zdůrazňuje Valdrová, která se sama se svým pohlavím ztotožňuje, problematika nebinárních lidí ji ale zajímá. 

Úroveň demokracie ukazuje to, jak se staráme o menšiny

H. vnímá češtinu do značné míry jako limitující a přiznává, že ačkoliv má k mateřskému jazyku vztah, angličtina, kde se pro nebinární osoby ujalo zájmeno they a them, je pro něj osvobozující. Matuštík přemýšlí o mateřštině jinak. Považuje za výhodu, že na rozdíl od angličtiny se v češtině rod používá, i když člověk mluví sám o sobě, nejen když o něm mluví druzí. V nebinární češtině se proto lidé nemusí svým rodem představovat, ale vyplyne z konverzace. "Lidé se naučí používat rod, který používá ten druhý," myslí si.

Valdrová by chtěla vyvrátit domněnku, že nebinární čeština je zásahem do jazyka shora. "Lidé začali sami jazyk používat jinak, protože si všimli, že jim generické maskulinum nevyhovuje. Nejde tedy o zásahy shora, ale o to, laskavě vyslechnout, co si myslí lidi dole," říká.

H. sice vnímá, že téma nebinárního jazyka je v české společnosti tabuizováno, zároveň ale neztrácí optimismus. "Myslím si, že různé formy nebinární češtiny nebudou mít do srdcí českých lidí snadnou cestu. Mám ale taky pocit, že už teď jdeme jako civilizace nebinárnímu jazyku obecně vstříc a svým způsobem si čím dál víc lidí začíná uvědomovat, že to smysl a opodstatnění má," říká.

Atrin Matuštík chtěl nejprve rozhovor kvůli negativním reakcím, které téma vyvolává, odmítnout. Nakonec ale názor změnil, aby mohl své důvody zmínit. "Poslední dobou se mi zdá, že lidé mají pocit, že se chceme zviditelňovat a vyžadujeme na naši identitu jejich názor," svěřuje se.

"Trošku se pak zapomíná, že kolegové chtějí upozornit na některé diskriminující zákony a na další věci, které je třeba změnit v praktickém životě a ani by to nebylo tak těžké. Z naší pozice to ale změnit nemůžeme a potřebujeme, aby to udělal někdo, kdo ani neví, že existujeme," vzkazuje. Podle Valdrové pak ukazuje na úroveň demokracie v té které společnosti právě to, jak moc se stará i o menší segmenty populace, jakými jsou právě nebinární lidé.

Video: Začalo to myšlenkami na sebevraždu. Po změně pohlaví zůstal šťastný konec (15. 3. 2018)

Úspěšnou podnikatelku a neuroložku Vivienne Mingovou vyzpovídal na pražské konferenci Singularity University Miloš Čermák. | Video: Miloš Čermák
 

Právě se děje

Další zprávy