Podle britského zpravodajského webu Sky News využil Kolås ve svých vizuálních experimentech mřížky složené z barevných čar a teček, které překrývají černobílé fotografie. Lidský mozek se snaží zprůměrovat barevné tóny v popředí s odstíny šedi v pozadí, což přispívá k optické iluzi a divák pak vidí celé obrázky barevně.
Kolås na svém webu píše, že na podobné bázi fungují tiskárny. Směs barev, které vidí oko a které následně interpretuje mozek, vytváří konečný obraz v mysli člověka. Vývojář techniku navíc neaplikoval jen na fotografie, ale i na filmovou sekvenci (k vidění v úvodu článku).
Princip, na němž Kolåsovy experimenty stojí, říká, že různé barvy mají různé vlnové délky. Člověk tím pádem vidí objekty barevně, pokud dané vlnové délky odrážejí a zároveň absorbují vlnové délky jiných barev. Červené auto tak například odráží červené vlnové délky a pohlcuje vlnové délky ostatních barev.
Tyto vlnové délky světla následně pronikají do oka, které používá fotorecepční buňky. Černobílé vjemy rozpoznává 120 milionů z těchto buněk, zatímco vlnové délky světla spojené s červenou, zelenou a modrou přibližně sedm milionů z nich.
Mozek veškeré signály z fotorecepčních buněk posbírá a kromě toho často doplní chybějící informace. Právě proto se Kolåsovy monochromatické snímky zdají být barevné. Přibližně osm procent mužů a jedno procento žen v populaci ovšem bývá barvoslepých, a obrázky proto bude vnímat jinak.
