Ještě před pár lety přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by Tomáš mířil do vesmíru. Měl tři práce a po večerech se věnoval samostudiu. "Měl jsem nějaké základy IT, ale do umělé inteligence jsem se musel ponořit úplně od začátku," vzpomíná. Úsilí se mu vyplatilo. Vytvořil vlastní start-up na výměnu oblečení, který pak prodal do Ameriky. "Najednou jsem se ocitl na rozcestí a nevěděl jsem, kam se vydat dál. Tak jsem si řekl, že zkusím ten vesmír," říká s úsměvem.
Úspěch v prestižní soutěži NASA
Za vydělané peníze založil malou společnost Acme Space přímo ve Spojených státech, najal inženýry z Blue Origin i bývalé inženýry z NASA a společně se přihlásili do soutěže NASA Lunar Challenge se systémem recyklace odpadu na Měsíci. "NASA používá vlastně u všeho, co poletí k Měsíci, obalový materiál. Náš systém ho recykluje do takových kostek, které pak můžete skládat do sebe a stavět nějaké struktury, poličky nebo cesty," vysvětluje Tomáš.
V soutěži s tímto řešením slavili nevídaný úspěch, zvítězili v konkurenci asi 1200 týmů z celého světa a jako jediný tým vyhráli ve dvou kategoriích. Pak už to šlo ráz na ráz. "Najednou se všechno změnilo. NASA nám dala kontrakt a oslovili nás další dva američtí dodavatelé, kteří nás pozvali ke spolupráci na misi Artemis k Měsíci a na misi na Mars," popisuje Tomáš.
Hyperion - první továrna na oběžné dráze
Na vavřínech ale rozhodně neusíná. Naopak. S týmem teď dokončili prototyp Hyperionu, v podstatě takovou továrnu na oběžné dráze. "V dnešní době velké farmaceutické firmy hledají efektivnější cesty, jak lépe vyrábět léky nebo vakcíny, proto jsou důležité proteinové krystaly. Na Zemi ale jejich růst omezuje gravitace - způsobuje na nich praskliny. Na oběžné dráze tento problém nemáte," vysvětluje Tomáš s tím, že je po službě obrovská poptávka, protože to urychluje výzkum vakcín a medicíny obecně.
Dnes je možné proteinové krystaly pěstovat jen na ISS, kam létá čtyřikrát až šestkrát ročně Dragon od SpaceX. "Jsou tam obrovské čekací doby a nehorázné částky v milionech dolarů za kilogram, takže je to hodně nerentabilní." Proto Tomáš a jeho tým přišli s konceptem Hyperionu.
"Je to vlastně raketa, která startuje z obrovského, 135 metrů velkého vodíkového balonu. Ten ji vynese do výšky 30 kilometrů, raketa s nosností 200 kilogramů se odpoutá a pokračuje dál na nízkou oběžnou dráhu. Tam je dva až tři týdny - po dobu, co rostou krystaly - a pak za pomoci padáků přistane zpátky na Zemi. My to tady vyložíme, krystaly se předají farmaceutickým firmám a provedeme údržbu rakety," popisuje Tomáš s tím, že takto se to může opakovat až patnáctkrát - se stejnou raketou, balonem i gondolou. Půjde tak o první udržitelnou orbitální výrobu ve větším měřítku.
První zkouška v Ománu, ostrý start v roce 2027
První test má proběhnout už v prvním čtvrtletí příštího roku, a to pravděpodobně v Ománu. Ověřit si při něm chtějí první vystoupání do 30 kilometrů. "Postavili jsme kompletní hardware, máme prototyp Hyperionu, ve kterém ještě nebudou motory, prototyp balonu, gondoly." Na konci příštího roku se pak pokusí o nízký orbit. "Pokud se všechno povede tak, jak chceme, pak by vše mohlo začít fungovat v polovině roku 2027. A už při prvním startu bychom chtěli mít první várku proteinových krystalů," vysvětluje Tomáš.
Plány jim ale ještě může zhatit byrokracie, která bývá v tomto odvětví tou největší brzdou. "Pokud děláte něco z vesmírného prostředí, tak je to takové tančení mezi minovými poli," říká s úsměvem. Svého vesmírného snu se ale Tomáš nevzdává. "Moc bych si přál, abychom to v tom roce 2027 dotáhli. Abychom byli blízko Američanům, jak poletí na Měsíc a potom i na Mars. Jsou to velké milníky a bylo by super být toho součástí," uzavírá.
Mohlo by vás zajímat
Spotlight moment: Musíte to poskládat tak, aby se nepozabíjeli, popisuje výběr astronautů výzkumnice (28. 11. 2024)
