"Nenajdete tady klasické české baroko v podobě podsaditých andílků s mašlí, výzdoba je velmi jednoduchá až strohá, ale v tom je její síla. Je tu určitý rys antické architektury, která nechává stavbu hovořit samu za sebe. Důležitá je v ní hra se světlem, která dá vyniknout jednotlivým liniím a lehce odlišným odstínům výklenků," říká Krejčová, když stojíme ve vstupní hale s dvouramenným schodištěm. Právě ta byla jakýmsi entrée pro lidi, kteří mířili do vyšších pater, do "piana nobile" neboli vznešené barokní místnosti, kde se odehrával společenský život. Už odtud, ze schodů, byly slyšet klavírní koncerty.
