"Nedokázali jsme po ledě ani jít. Strávili jsme víc času na zadku než běháním," zavzpomínal Harris na první trénink. Když se dostali do Calgary, byl Harris "vyděšený k smrti, ale užíval jsem si to". Na poslední chvíli vyměnil jednoho z členů týmu a skončili se sedmým nejlepším časem. Ale při další jízdě jejich bob narazil do stěny. "Další věc, co si pamatuju, byla, jak jsem drhnul ledem hlavu. A říkal jsem si: 'Taková ostuda, vymlátili jsme se před celým světem'."