Martha Issová se svěřila, že při četbě deníku Jana Zábrany z temné doby přelomu 40. a 50. let propadla hlubokému smutku. "Říkala jsem si: To je v pytli, zase už je dneska ta společnost apatická a je jí jedno, co se kolem ní děje, svědomí se zase vytrácí. Pak jsem si ale přečetla o nominovaných na Gratias Tibi a ti mě z toho smutku zachránili. Říkala jsem si, že to s námi nemůže být až tak špatné, když tihle lidé žijí mezi námi."