"Nastěhoval jsem se sem už v době, kdy tu byly jen holé stěny. První noc jsem spal jen na svršcích oblečení, které jsem si vyskládal na zem," vzpomíná Hruška a dodává: "I po deseti letech jsou tu dráty ze zdi, na nichž má být světlo, ale není, protože ho tam prostě nepotřebuji."
