Když v roce 1774 kapitán Cook narazil na neznámou pevninu v jižní části Tichého oceánu, připomínaly mu nehostinné ostrovy skotské pobřeží a tak je pojmenoval poeticky latinským názvem Skotska Kaledonie. O nehostinnosti už dnes vzhledem k malebným plážím a kouzelné přírodě nemůže být řeč, oficiální název Nová Kaledonie tedy malému souostroví v jihovýchodní Melanésii sluší. Francouzská patronace přivezla specifickou kuchyni, dlouhodobá izolace dala vzniknout řadě endemických druhů a druhý největší korálový útes na světě zaručuje, že zemským rájem Kaledonii rozhodně nebudou zvát jen botanikové.
Západem nejvíce ovlivněné je hlavní město Nouméa na největším ostrově Grande Terre, ale roční návštěvnost kolem pouhé stovky tisíc naštěstí turistických manýry ještě úplně nepřilákala. Prohlídku místních památek a zajímavostí tak sice může usnadnit placená okružní jízda s průvodcem, nepřeplněné pláže v nádherných zálivech si však stále drží svojí romantičnost.
Budete-li chtít alespoň zčásti proniknout do kultury Melanésie a původních obyvatel Kanaků, zamiřte v hlavním městě do národního muzea či kulturního centra Tjibaou. Budova druhého jmenovaného navíc tvarem připomíná specifický tvar kaledonských jedlí a díky architektu Renzu Pianovi kanakský duch dýchá už zvenčí.
Příjemný přímořský vítr láká k windsurfingu, průzračné moře s obrovským korálovým útesem k potápění či šnorchlování a poměrně velké oblibě se těší i jízda na kanoích či kajacích. Kromě tradičních vodních sportů jsou pak některé ostrovní části vhodné pro turistiku a umíte-li jezdit na koni, můžete si místní přírodu vychutnat ze sedla zapůjčeného oře.
Desítky značených turistických stezek ve svém okolí má například Nouméa, nicméně míst vhodných k výletům najdete podstatně více. Mezi časté cíle se řadí třeba botanicky významná oblast Plain des Lacs nebo barvami hýřící rezervace kolem vodopádů Madeleine.
Oblíbený ostrůvek Phare pak skýtá pohled na korálové útesy z ochozu starého majáku, pohostinný ostrov Ile des Pins stále okupuje několik civilizací příliš nedotčených domorodců a na Lifou naleznete mimo jiné i velkou sochu svaté Marie.
Úředním jazykem je bohužel francouzština a jinak mezinárodně použitelná angličtina mimo hlavní město často selhává. Většinu potravin Kaledonie musí dovážet a místní ceny tak jsou všeobecně velmi vysoké. Vzhledem ke vzdálenosti jsou pak velmi drahé i letenky. Přímé spojení s Prahou neexistuje a s dvěma mezipřistáními v Paříži a Tokiu cesta vyjde nejméně na padesát tisíc korun. Dovolená v režii cestovních kanceláří začíná na dvojnásobných částkách a možná i proto si oblast drží přezdívku botanický sen. Jen málokdo si ji totiž může dovolit.
