Na první pohled byste si mohli myslet, že jde o okrasnou zahradu. Všude kolem se zelenají túje, cypřiše a mezi nimi i nečekaní hosté - korkovník či vzácná čínská vodní jedle, o níž se botanici domnívali, že z planety zmizela. Až když se člověk skloní blíž, všimne si drobných náhrobků, hraček a fotografií. Občas se na zemi povaluje i prázdná psí miska. Každý hrob tady patří někomu, kdo kdysi běhal po trávníku, vrtěl ocasem nebo se stočil do klubíčka v náručí svého člověka.
Tahle zvláštní zahrada leží v pražských Bohnicích, naproti hřbitovu, který si vysloužil přezdívku "hřbitov bláznů". Jen pár kroků odtud, kde kdysi končilo lidské utrpení, našly svůj klid i tisíce zvířat. Zahrada přátel nejvěrnějších - jak místo nazval jeho zakladatel - tak dnes působí oproti neutěšenému bohnickému hřbitovu jako oáza klidu a krásných vzpomínek.
Pavel Lukáš, který ji před více než čtvrt stoletím založil, měl tehdy odvážný plán: pohřbívat zvířata na opravdu rozlehlé ploše. Neshody s místní radnicí a hygienické limity mu ale brzy zkřížily cestu. Přesto tu do roku 2007 nalezlo poslední odpočinek přes dva tisíce zvířecích přátel - od činčil a potkanů až po psy velvyslanců a dokonce fenku bývalého prezidenta Václava Havla.
Po letech dohadů o provozu se Lukáš z místa stáhl a hřbitov převzalo občanské sdružení pietního parku Draháň. Tvoří ho lidé, kteří tu sami pochovali své zvířecí společníky. Postupně ze zarůstajícího prostoru vytvořili malý park s duší - tiché arboretum, kde každý strom nese vzpomínku a každý kámen vypráví jiný příběh.
Zahrada dnes působí jako drobná miniatura lidského hřbitova, jen s větší dávkou něhy a pokory. Cestičky jsou prošlapané, dřevěné plůtky se naklánějí, ale všechno tu má své místo. Přijít sem znamená vstoupit do světa, kde se smutek mění v klid a kde láska ke zvířatům přežívá déle než jejich krátké životy.
