Jako porodní asistentka je zvyklá pomáhat druhým. Sama ale pomoc dlouho odmítala. Úzkostmi sedmadvacetiletá Tereza trpěla přinejmenším poslední dva roky, antidepresiva si však nechala předepsat až letos a na terapii začala docházet teprve před šesti měsíci. Přiznat si, že má psychický problém, totiž vnímala jako selhání. "Říkala jsem si, že jsem fyzicky zdravá, mám práci, rodinu, přátele, a nemám tedy právo se cítit takhle blbě. Že je můj stav opravdu vážný, jsem si připustila až ve chvíli, kdy moje duševní zdraví ohrozilo vztah s partnerkou," vzpomíná na moment, kdy se odhodlala navštívit odborníka.
"Vybavuju si, jak jsem třeba hodinu ležela na záchodě, omotaná kolem mísy a nemohla jsem se uklidnit. Srdce mi bušilo tak, že jsem v uších neslyšela nic jiného než jeho tlukot. Měla jsem pocit, že se udusím, bála jsem se, že už nedokážu nasát žádný kyslík, ačkoli jsem dýchala strašně rychle. Připadala jsem si uvězněná ve svém těle a nevěřila jsem, že ten stav někdy skončí. Zpětně jsem si pak ze svého panického záchvatu často nic nepamatovala," přibližuje Tereza ataky, které se stále zintenzivňovaly.
Když na terapeutických sezeních začala pátrat, odkud by její duševní obtíže mohly pramenit, musela se vrátit mimo jiné ke svému komplikovanému vztahu s matkou. "V dospívání jsme se věčně hádaly. Nikdy jsem neměla pocit, že se mámě můžu s čímkoli svěřit. Vždycky mi totiž řekla, že nemám důvod se trápit, protože jiní lidé jsou na tom přece mnohem hůř," vysvětluje Tereza, proč si pak raději nechávala všechno pro sebe. Na prahu dospělosti navíc musela přihlížet, jak se rodiče za poměrně vyhrocených okolností rozváděli.
Další díly série si můžete pustit zde:
Náročný pro ni byl také coming out, kterým si prošla před čtyřmi roky. Že ji přitahují ženy, si uvědomovala už dřív, jen tomu nepřikládala takovou váhu. Předpokládala, že se do osoby stejného pohlaví občas zakouká každý. "Jak naschvál jsem se zamilovala do kamarádky, která moje city neopětovala. Z nešťastné lásky se člověk samozřejmě dostane. Netušila jsem ale, jestli to je jen poblouznění, nebo je moje orientace definitivní, a budu ji tak muset ventilovat, říct o ní i svým rodičům. Někdy jsem si namlouvala, že jsem přece dospělá, můžu si dělat, co chci, a na jejich názoru mi nemusí záležet. Jedno mi to ale nebylo," připouští Tereza.
Únik před nepříjemnými pocity hledala v alkoholu a posléze i v sebepoškozování. "Zjistila jsem, že mi fyzická bolest vypne hlavu. Hrozně se mi ulevilo, tak jsem to ještě párkrát zopakovala. Zároveň jsem se ale bála, kam až to dojde. Proto jsem pak se sebepoškozováním přestala," vypráví Tereza. Myšlenek, že by si ublížila, se však nezbavila ani poté, co se svým blízkým se svou orientací svěřila a poznala svou někdejší přítelkyni.
Co z tebe bude?!
Podcast "Co z tebe bude?!" je o niterných problémech mladých lidí v rychle se měnícím světě. Podzimní řada mimo jiné reaguje na epidemii zhoršujícího se duševního zdraví a řeší také klimatickou úzkost. Pořad moderují Tomáš Maca a Clara Zanga. Nový díl vychází každý pátek.
"Měla jsem pocit, že nejsem dost dobrá, že jsem nic nedokázala a nechci tady už být. Nenáviděla jsem se a došla jsem tak daleko, že jsem přemýšlela nad konkrétními způsoby, jak svůj život ukončit," přiznává Tereza. V podcastu popisuje, jak beznaděj nakonec přece jenom přemohla. "Dneska už vím, že mi stojí za to tady být. Pořád nemůžu říct, že bych se milovala, ale určitě se mám radši než dřív," dodává. Rozhovor najdete ve všech podcastových aplikacích: Soundcloud, Spreaker, Spotify, Apple Podcasty a Google Podcasty.
