V aljašském Dillinghamu stojí nejtěsnější dům na světě. Jeho autorem je český rodák Tomáš Maršík spolu se svou ženou Kristin Donaldsonovou. Organizace World Record Academy jim ocenění udělila v roce 2013.
Nejtěsnější však neznamená, že by se v něm český profesor se svou rodinou mačkal na několika centimetrech čtverečních.
"Náš dům dosáhl pouze 0,05 jednotky air changes per hour (ACH, jednotka počítající, kolik výměny vzduchu za hodinu je potřeba na udržení diferenciálního tlaku v místnosti), což je desetkrát méně než pasivní dům," popsal Maršík Aktuálně.cz.
Vysoce ekologický domek ve dvouapůltisícovém městě na jihozápadě Aljašky si manželé postavili během dvou let. S malou dcerou žijí na celkové podlahové výměře zhruba 56 metrů čtverečních, která obsahuje dva pokoje a koupelnu.
70 centimetrů široká izolace
Menší obytná plocha s minimem oken je výsledkem silné izolace z recyklovaných novin. "Stěny našeho domu jsou 70 centimetrů široké, neznám žádný jiný dům s tak silnou izolací," sdělil Maršík. I díky ní se jim podařilo protopit pouze zhruba dvacet procent běžné spotřeby tepla ostatních domů v Dillinghamu.
Aby i tak do domu přicházelo dostatek čerstvého severského vzduchu, mají v domě výměník vzduchu s rekuperací tepla. Teplo z odpadního vzduchu je tak využíváno pro ohřev toho čerstvě přiváděného.
Těsnost domu se testuje prostřednictvím techniky tzv. blower door, zkušební dveře mají v sobě zabudován velký fén. Dveře testovaného domu se pak otevřou, do nich přijde blower door, zapne se fén a vyčerpá vzduch v domě. Cílem je dosáhnout o 50 pascalů tlaku nižšího, než je venku. Poté se měří, jaký průtok vzduchu fénem je potřeba, aby se udržel diferenciální tlak 50 pascalů.
"Naším cílem nebylo získat světový rekord, ale postavit superefektivní dům. Nechtěl jsem být pokrytec, když jsem profesorem udržitelné energie a učím lidi, jak mají stavět efektivní domy," uvedl Maršík.
Ruku k dílu přiložila rodina i sousedé
Ekologický je také interiér domu. Manželé využili například bambus. Tomu je přizpůsobeno i využití nezbytných krycích barev, jež neobsahuji žádné chemikálie.
Stavba takovéhoto domu vyvolala zájem z řad místních obyvatel, kteří se často přicházeli na rostoucí dům podívat. To však manželům nevadilo. Kromě rodinných příslušníků přiložili ruku k dílu také sousedi a známí, již jim půjčovali různé nářadí.
Výzkumník nyní svůj dům používá i při přednáškách na aljašské univerzitě. Hovoří nejen o jeho stavbě či materiálech, ale také datech, kterých dům dosáhl. "Součástí jednoho předmětu je taky prohlídka mého domu. Sledujeme různé elementy a vysvětluji, jak fungují," dodal.
I dnes se na dům ověnčený světovým rekordem jezdí dívat kromě studentů také veřejnost. "V domě už máme připravený papír se základními informacemi, které návštěvníkům rozdáváme," vysvětlil Maršík. Jedním z návštěvníků byl také asistent bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy Tyrone Pinkins při plánování prezidentovy návštěvy Aljašky v roce 2015.
"Jeden z důvodů, proč jsme tento efektivní dům postavili, je, abychom ho ostatním ukazovali a mohli je naučit postavit podobný dům. Chtěl jsem, aby byl vzdělávacím nástrojem," poznamenal Maršík.
Před domem postavil dřevěný srub v divočině
Nejtěsnější dům na světě v Dillinghamu však není první Maršíkovou stavbou. V roce 2003, jako student ČVUT, si v aljašské divočině postavil dřevěný srub. První měsíc mu pomáhal kamarád, zbytek dostavěl sám.
Srub začal budovat v září, severně od Národního parku Denali, na kousku pozemku svého kamaráda Billa. Stěhoval se do něj v prosinci, do té dobyl spal venku ve stanu. "Nejnižší teplota ve stanu byla asi minus 40 stupňů Celsia, takže to bylo trošku náročné. Nic jiného vám ale nezbývá, protože potřebujete někde být," sdělil Aktuálně.cz.
Kromě dřeva použil také mech a drny. "Chtěl jsem maximalizovat používání přírodního materiálu, ale uvědomil jsem si, že s omezeným časem, který mám - moje vízum bylo jen na půl roku -, by bylo nemožné vyhnout se některým umělým materiálům. Například hřebíky jsou nedocenitelné," vysvětlil výzkumník.
Kromě hřebíků má srub také zbytková skleněná okna a interiérová kamna. Stojí dodnes a Tomáš Maršík tam se svou rodinou zavítá zhruba jednou za tři roky. "Je náročné se tam dostat. Takže když zrovna máme s rodinou výpravu do centrální Aljašky, tak se k srubu vydáme," sdělil.
Tomáš Maršík žije na Aljašce více než deset let. Do nejsevernějšího státu USA se dostal poprvé jako student přes program Work and Travel. Vystudoval zde doktorát a od roku 2009 se usadil v Dillinghamu, kde působí jako profesor udržitelné energie.
