Praha - Národní divadlo začalo chovat včely. První česká scéna se připojila k šířícímu se fenoménu chovu včel ve městech a zatím v budově skladu dekorací v Praze u Apolináře umístila několik úlů.
V blízké budoucnosti se včely přestěhují na historickou budovu, kde zatím nemohou být kvůli končící rekonstrukci fasády. V příštím roce by mohl být k dispozici první "národní med".
Včely na svých střechách chovají mnohé instituce ve městech, třeba hotely, ale i četná světová divadla, sdělil mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk. Včelstvo patří všem souborům, jde tedy o Národní včelstvo, dodal. Ze svého dočasného stanoviště v budově na Novém Městě se přestěhuje až po zimě, včely je možné přemísťovat jen v určitém období. U Apolináře přezimují a v pozdějším jaru najdou nový domov na střeše historické budovy na nábřeží Vltavy.
Včelaři, s nimiž lidé z divadla chov konzultují, preferují chov včel spíše v lokalitě poblíž známé pražské porodnice. Blízko se totiž nachází botanická zahrada, kde je dostatek květů k opylování. U historické budovy jsou ale zase blízko Žofín a Petřín, takže to je také příhodné místo, připomíná Staněk.
Včely na zlaté kapličce nemohou být úplně na střeše - budova je vysoká a na střeše je velmi silný vítr. Včely by tam tak nemohly létat, vadila by jim také vzduchotechnika. Budou tedy níže, na jednom z balkonů směrem k piazzetě.
Městské včelaření je v poslední době novým fenoménem. Není to prý ale úplně pravda, lidé se vždy snažili včelstva umístit co nejblíže svému obydlí a činili tak na venkově i ve městě. V Česku se tak včelaření do měst spíše vrací.
Včely jsou citlivé na působení škodlivých látek, pesticidů, virových infekcí či klimatických změn. Podle odborníků překvapivě právě včelaření ve městech mnohé z těchto jevů eliminuje.
Česko patří ve včelařství mezi celosvětovou špičku. Včelařů je v zemi asi 52 000, v Praze chová včely několik stovek lidí. Ideální jsou parky a zahrady, celosvětovým hitem městského včelaření je umísťování včel na balkony či střechy budov.
Známý je také včelín na Pražském hradě, kde je už od dob prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, kdy ho pro něj postavil Josip Plečnik. Med se z něj stáčí třikrát za rok, část medu se prodá, část putuje na prezidentský stůl.
