Zolder (Belgie) - Vnímám a slyším vás, křičel Belgičan Rom Houben z nemocničního lůžka více než dvě desítky let.

Ale lékaři ho neslyšeli. Podle všech vnějších znaků a testů byl muž po autonehodě v kómatu.

Na lůžku byl od svých třiadvaceti let. Dnes je mu jednou tolik.

Frustrace? Slabé slovo

"Celou tu dobu jsem si snil o lepším životě. Frustrace je hodně mírný výraz pro to, co jsem cítil," svěřil se novinářům Houben.

Před třemi lety ale přišla naděje. Špičkový neurolog Steven Laureys totiž na zdánlivě "nepřítomném" pacientovi provedl testy speciálními mozkovými skeny.

Jejich výsledky byly ohromující. Ukázaly, že přestože se mužovo tělo nehýbe, mysl pracuje takřka normálně.

Lékaři s ním mohli začít komunikovat prostřednictvím počítače, kam vyťukával svoje vzkazy.

Houben zřejmě nikdy neopustí nemocnici ani nebude mluvit. Přesto je šťastný.

"Nikdy nezapomenu na den, kdy přišli na to, co se se mnou děje. Bylo to, jako bych se znovu narodil," vzpomíná 46letý Belgičan.

"Chci číst, povídat si přes počítač s přáteli. A užívat si života, když lidi vědí, že nejsem mrtvý," netají se optimismem pacient.

Lékař: Takových jsou tisíce...

Jeho "zachránce" doktor Laureys věří, že Houbenův případ není ojedinělý.

Podle něj zůstávají tisíce lidí, o nichž se předpokládalo, že upadli do těžkého kómatu, v jakémsi mezistádiu.

Okolí se domnívá, že žijí ve vegetativním stavu, ačkoli dokáží vnímat, co se kolem nich děje. Jde tak o nový impuls do debaty o eutanázii u lidí v kómatu.