Brusel - Řekne-li se Evropská unie, lidé si stereotypně představí především "byrokratickou mašinérii" či spletenec institucí, výborů a podvýborů. Řekne-li se Brusel, stereotypy jsou rovněž nemilosrdné: město úředníků, šeď a nuda. Ale není to až tak docela pravda.
Kontaktovali jsme jednoho z mnoha českých úředníků při Evropské unii, jenž žije v Bruselu již čtyři roky a zabývá se poradenstvím. Dotyčný si nepřál být v rozhovoru jmenován s ohledem na svého zaměstnavatele.
Úřednické ghetto je nudné
Na stránkách Euroskopu se píše, že většina evropských úředníků chce odtud po skončení pracovního úvazku odejít a rozhodně se tu nemíní usadit. Mezi důvody uvádějí, že Brusel je špinavá metropole a necítí se tu bezpečně.
"Velká část úředníků do Bruselu odjela kvůli penězům a kariéře, nikoliv proto, že by chtěla poznat jiné kultury a zvyky, či dokonce přesídlit natrvalo jinam," vysvětluje mi "český člověk v Bruselu".
Připouští, že někoho může odrazovat vysoká míra přistěhovalců z Afriky nebo Asie a lehký chaos ve veřejné správě. Odmítá však, že by belgická metropole byla špinavá a nebezpečná.
Jeho si Brusel rozhodně získal. Třeba péčí obyvatel o veřejný prostor, jejich vzájemnou komunikací, jak je to ostatně na západě Evropy běžné.
"Kromě vzájemné ohleduplnosti, což na první pohled zní jako klišé, není například problém v neděli uzavřít hlavní třídu pro provoz a uspořádat trh nebo atrakce pro děti. Zatímco v Praze má Den bez aut spíš podobu izolovaných happeningů, v Bruselu se jednou ročně uzavře celé město už od periférií a na ulici skutečně neuvidíte za celý den jediné auto," vypočítává nadšeně.
Čůrající chlapeček? To je turistický omyl
Odmítá zároveň zjednodušené dojmy některých turistů, že Brusel je nudný, fádní a šedivý.
Je to prý tím, že v centru se v druhé polovině minulého století vybudovala řada, jak říká, "brutaliskních" administrativních budov a stará zástavba ustoupila buď jejich výstavbě, nebo výstavbě železničního tunelu skrz centrum.
"Turisté proto odjíždí s pocitem, že v Bruselu kromě čůrajícího chlapečka, což je turistická atrakce jaksi omylem, a nádherného hlavního náměstí nic jiného není. V širším centru je to ale úplně o něčem jiném," upozorňuje.
Zde lze totiž najít krásné rezidenční čtvrtě s domy v typickém bruselském stylu, často secesními nebo kopírujícími starou vlámskou architekturu. Vše je doplněno množstvím parků, parčíků, jezírek, fontán a skulptur.
"Turistům vždy doporučuji projet si Brusel na kole a neomezovat se jen na centrum," dodává.
Mimo úřednické ghetto pulsuje multi-kulti
Evropští úředníci podle stránek Euroskopu většinou žijí odděleně od ostatních Bruselanů, mají své vlastní "ghetto" a ani se nepokouší o integraci do zdejší společnosti.
S tím můj zdroj souhlasí, ale upozorňuje, že vše je podstatně složitější, neboť neexistují jen Bruselané a evropští činovníci.
"V centrálním Bruselu žijí frankofonní Valoni a na okrajích holandsky mluvící Vlámové. Na jedné konečné tramvaje se mluví jiným jazykem než na druhé. Navíc jsou zde pochopitelně etnické čtvrti," vypočítává.
Na otázku, jak toto "multi-kulti" může fungovat, odvětí, že docela dobře. "Až na malé výjimky tu neexistují klasická etnická ghetta jako třeba v Paříži. Naopak, do arabské a zejména africké čtvrti se chodí za kulturou a za etnickou kuchyní." Když si dá člověk tu práci a vyjde z úřednické bubliny poznávat ruch města, je prý tento mix vlámských, valonských, etnických a úřednických čtvrtí "úžasně zajímavý, až návykový".
Estonka žije s Maďarem, dorozumívají se nedokonalou angličtinou
Aby toho "multi-kulti" nebylo málo, je třeba připočíst 28 národů Evropské unie, z nichž každý tu má bohaté zastoupení v podobě politiků, úředníků či lobbistů. Jak vypadá tento Babylón v praxi?
"Po nějaké době strávené v Bruselu se stírají národnostní a kulturní rozdíly a nastupují společné problémy, jak se vyrovnat s mírně frustrující prací - přeci jen je to úředničina - a kde vzít další motivaci. Jak najít stálého partnera mezi úředníky, kteří jsou tady často jen na skok a dohání, co zameškali v pubertě. Jakým jazykem mluvit na dítě, když matka je Estonka, otec Maďar, oba se dorozumívají nedokonalou angličtinou a žijí v zemi, kde se mluví francouzský a holandský. A jak se nezbláznit z toho, že pořád prší," vykresluje stinnější bruselskou stránku.
A jak vlastně vypadá ono pověstné bruselské ghetto evropských úředníků?
"Je umístěno v širším centru Bruselu a je složeno z těch nejošklivějších bruselských administrativních budov a po setmění se vylidní, tedy až na pár obytných rezidenci pro ty úředníky, kteří vzdali touhu se v Bruselu integrovat. Taky se tady stává většina nepočetných bruselských loupežných přepadení. Na toto kancelářské ghetto navazují obytné čtvrtě, kde bydlí většina úředníků a kde se naopak žije moc pěkně," popisuje český pracovník poradenské firmy.
Žádný evropský kotlík. České krajanské spolky i umění
Český úředník při EU vyvrací i další mýtus, kterak Unie a Brusel roztavují vše národní v jednom společném evropském kotlíku. V hlavním městě Belgie a EU totiž probíhá čilý spolkový život. Vypráví mi, že zde funguje množství krajanských sdružení a regionálních zastoupení, které pořádají nejrůznější kulturní akce a akce pro děti. Úředníci se prý hodně sdružují na krajanské úrovni. "Česká komunita v Bruselu je rozsáhlá a celkem soudržná," dodává.
Ba co víc, v Bruselu došlo podle jeho slov ke znovusjednocení Československa: pořádají se společně československé akce a na hokeji se fandí oběma týmům stejně.
Chcete poznat Belgii? Jezděte na kole, na bruslích a kochejte se plážemi
Kromě tohoto společenského vyžití je prý radost jezdit po Belgii na kole nebo na kolečkových bruslích.
"Navíc je tu belgické a holandské mořské pobřeží s krásnými písečnými plážemi a dunami, i když ty belgické jsou kompletně obestavěné. Celoročně tam sice panuje krajně nehostinné počasí, ale pořád je to moře i s plody moře: ústřicemi, garnáty a mušlemi," popisuje.
Rychlovlakem je člověk za chvilku v Londýně, Paříži nebo Amsterdamu. A samozřejmě, v Belgii jsou úžasná piva a hospodská kultura.
"Češi často dělají tu chybu, že si v Belgii objednávají čepovaná světla piva, jaké znají u nás. Pak ale dostanou klasický ležák, který se chuťové nevyrovná těm českým. Ta nejlepší piva jsou jen v lahvích," radí.
Mnohdy se stále vaří při klášterech (tzv. trapistická piva) nebo podle původních receptur a jsou výrazně silnější, chuťové i alkoholově.mají šest až deset procent alkoholu).
Doporučuje i belgickou kuchyni se silným německým vlivem, hodně masitou a se všudy přítomnými poctivými hranolky coby univerzální přílohou, a to dokonce i k mušlím.
Brusel a Belgie celkově se mu natolik zamlouvají, že uvažuje i o trvalém pobytu. "Skoro nikdo z úředníků vám neřekne, že chce na sto procent zůstat. S trochou nadsázky říkám, že Brusel je město, kde nikdo nechce zůstat, ale odkud ani nechce nikdo odjet. Já tu klidně zůstanu. I když v Česku mám rodinu a nejbližší kamarády. Česká republika je ale za rohem, navíc se na ni dívám zvenčí a o tento pohled se nechci připravit," dodává.