Když v roce 1982 jako první Slovák zvítězil v československé anketě populárních zpěváků Zlatý slavík, byl to pro mnoho lidí šok. Tehdy nenápadný mladík s brýlemi porazil do té doby pravidelného vítěze Karla Gotta. Legendární slovenský zpěvák, skladatel a kytarista Miroslav Žbirka, autor písní jako Biely kvet, Atlantída, Nemoderný chalan, Katrin či Co bolí a také celoživotní obdivovatel slavných Beatles, zemřel ve věku 69 let. Připomeňte si život oblíbeného muzikanta.
Miroslav Žbirka se za dobu svého více než čtyřicetiletého působení na hudební scéně proslavil především jako sólový interpret písní, které si sám skládal. Vydal přes tři desítky desek v Česku, na Slovensku a v Německu, koncertoval téměř po celém světě a se slovenskou zpěvačkou Marikou Gombitovou si zahrál také v muzikálu Neberte nám princeznu.
Narodil 21. října 1952 v Bratislavě anglické matce Ruth Gale a slovenskému otci Šimonovi Žbirkovi. Měl dva starší bratry, Jasona a Tonyho. Nejkrásnější vzpomínka na dětství pro něj byla ta, kdy seděl v kuchyni s bratry, oni hráli na kytary, zpívali a on mělo jako nejmladší dovoleno zpívat třetí hlas. Fotografie: ČTK
Miro, jak mu všichni říkali, dokázal zpívat perfektní češtinou, použil ji ale jen v několika skladbách. Cítil, že rodná slovenština nebo rodná angličtina mu dovolují proniknout do nejhlubších pater každého songu. Žbirka se také ukázal být výborným moderátorem. Pořad Doupě Mekyho Žbirky, v němž zpovídal české a slovenské osobnosti z oblasti showbyznysu, bude dlouho vzorem pro podobně laděné programy. Žbirka byl nesmírně slušný člověk. Spojoval typické anglické gentlemanství a slovenskou srdečnost. Všichni, kdo s ním spolupracovali, obdivovali jeho poctivost a férovost. Svou práci miloval a dokázal jí podřídit všechno. Hudební kritici na něm vyzdvihovali ochotu vyslechnout i třeba scestné názory a diskutovat. Byl z těch, kdo dokázali přemýšlet nejen o tom, co sami tvoří, ale navíc uvažovat o populární hudbě v širokém kontextu.
V rozhlase jednou prohlásil: "Chlapi, řeknu vám, jak se udržet na špičce. První věc je talent. A druhá: We have to be perfect." Nikdy nenatočil špatnou desku. Žil hudbou, nasával z ní sílu a naopak jí dával veškerou svou životní energii. Celou vzpomínku na Miroslava Žbirku si přečtěte v nekrologu Josefa Vlčka.
21. října 1952Narodil se v Bratislavě. Pocházel ze smíšeného manželství, jeho maminka byla Angličanka a otec Slovák.
1967Byl jedním ze zakládajících členů skupiny Modus, která v době svého vzniku hrála zejména coververze hitů konce 60. let.
1977Se skupinou Modus získal Zlatou bratislavskou lyru za píseň Úsmev.
1980Vydává první sólovou desku nazvanou Doktor sen, na které se nachází jeden z jeho slavných hitů Balada o poľných vtákoch. S Lacem Lučeničem založili také skupinu Limit.
1982Stal se vůbec prvním Zlatým slavíkem ze Slovenska a také po Waldemaru Matuškovi byl druhým zpěvákem, kdo porazil Karla Gotta.
1983Vyhrál Bratislavskou lyru s písní Nechodí.
2001Vydává Modrý album, desku, která je považována za jeho hudební vrchol.
2002Vyhrál slovenskou hudební anketu Slávik.
2012Oslavil šedesátiny v pražské O2 areně se symfonickým orchestrem Cappella Istropolitana a představil své největší hity v tradičním, symfonickém, rockovém i akustickém provedení.
2015Splnil si hudební sen, když album Miro nahrál v legendárním studiu Abbey Road, které proslavili Beatles. O tři roky později se tam vrátil, když natáčel desku Double album.
2019Moderuje vlastní hudební talk show Doupě Mekyho Žbirky, kam si zve muzikanty různých žánrů.
2019Slovenský prezident Andrej Kiska mu udělil nejvyšší slovenské státní vyznamenání Pribinův kříž I. třídy.
2020Režisér Šimon Šafránek natočil dokument Meky, který se ohlíží za Žbirkovou jedinečnou hudební kariérou.
10. listopadu 2021Zemřel na zápal plic, bylo mu 69 let.
2022Do posledních dnů pracoval na novém albu, které by mělo spatřit světlo světa v průběhu příštího roku.
Seznam článků se nepodařilo načíst, můžete si jej zobrazit zde.
| Text a fotogalerie | Marek Pros, ČTK, Josef Vlček |
|---|---|
| Foto | ČTK, archiv Miroslava Žbirky |
| Video | DVTV |
| Grafika a kódování | Jiří Kropáček |