Před čtyřiašedesáti lety tragédie letu Sabena 548 vrhla stín na celý krasobruslařský svět. Na palubě stroje byl výkvět krasobruslařů z USA, 18 sportovců, trenéři, funkcionáři, rozhodčí a rodinní příslušníci.
Kompletní národní tým, talentovaní závodníci se slibnou budoucností.
Teď už bude následovat jen smutné čtení, pro Američany - jakkoli to zní pateticky - skončila zlatá éra krasobruslení, trvalo roky než se závodníky a trenéry povedlo nahradit.
"Je to strašná rána," říkal po nehodě Carl Gram, sekretář Americké krasobruslařské asociace. "Byli to nejlepší krasobruslaři v zemi - tři nejlepší v každé kategorii. Představovali roky tvrdé práce a tréninku. Nyní budeme muset začít od začátku - s našimi juniory a dětmi. Čeká nás dlouhá cesta zpět."
Co se vlastně stalo
Sportovní rozsah tragédie byl zřejmý, ten lidský měl ještě širší rozměr.
Mezi cestujícími byla trenérka a devítinásobná americká mistryně a bronzová olympijská medailistka Maribel Vinsonová-Owenová (49), její šestnáctiletá dcera, mistryně USA Laurence Owenová, jež se právě objevila na obálce časopisu Sports Illustrated s titulkem "Nejzajímavější americká bruslařka".
Na palubě byla také její starší sestra Maribel (20) a Dudley Richards (29 let), mistři USA ve sportovních dvojicích, mistr USA mezi muži Bradley Lord (21), stříbrní medailisté z lednového amerického šampionátu Gregory Kelley (16) a Stephanie Westerfeldová (17), taneční pár Diane Sherbloomová (18) a Larry Pierce (24).
Přesná příčina havárie zůstává ne zcela uspokojivě vysvětlená, vyšetřovatelé jen naznačili verzi s vadnými stabilizátory. Zřícení letadla vedle sportovců nepřežila ani posádka, úlomky zabili i farmáře, který nešťastnou náhodou zrovna na osudném poli pracoval.
Let 548, který startoval 14. února 1961 z letiště Idlewild (nyní JFK) v New Yorku a směřoval do Prahy na mistrovství světa s mezipřistáním v Bruselu, si vybral tolik smůly, kolik jen mohl.
Šok trval roky
Den po tragédii Mezinárodní bruslařská unie pražský šampionát na znamení smutku zrušila. Navzdory organizátorům ze socialistického Československa, kteří si přáli, aby se závodilo. Mistrovství světa se do Prahy vrátilo za rok.
Ve Spojených státech si pochopitelně všimli, že tragédie dostala v tehdejším rozděleném světě i politický podtext.
"Nejenže to byl šok, že byl zničen celý národní krasobruslařský program, ale šlo o víc než jen o sportovce," vzpomínal Matthew Andrews, profesor historie na University of North Carolina. "Bylo to v době studené války, kdy sportovní boje měly politický význam."
Neštěstí vyzdvihlo příběhy těch, kteří na palubě letadla měli být také, ale řízením osudu se tak nestalo. Například Tim Brown těsně před odletem do Prahy hlásil, že onemocněl. S americkým týmem měli letět i sourozenci Otto a Marie Jelinkovi, kteří z Československa emigrovali jako děti a reprezentovali Kanadu.
Nenastoupili. Do Prahy přiletěli až další rok a na odloženém šampionátu slavili ve sportovních dvojicích zlato.
Tragédie letu 548 vyústila v rozhodnutí, aby už žádné americké týmy necestovaly společně na mezinárodní soutěže letecky. Návrat krasobruslařů ze Spojených států na světové výsluní trval několik let, symbolizovala ho Peggy Flemingová, které bylo v době tragédie dvanáct. V troskách letadla zemřel její trenér Billy Kipp, ona ale veškerou pozornost, naděje a očekávání unesla. Do Ameriky vrátila světové zlato v roce 1966 a vyhrála i olympiádu v Grenoblu 1968.
