To snad ne. Dva póly byly vždy a vždy budou, protože tady na světě to takhle prostě je, aby to drželo pohromadě. Světlo potřebuje tmu, aby mělo tvar. Problém tkví v tom, že spolu nemluvíme, čímž dáváme prostor těm, co chtějí mluvit za nás. Takoví lidé z podstaty nejsou společnosti prospěšní, neboť považují svou pravdu za pravdivější než jinou. Já věřím, že pravdou je každý z nás. Náš jedinečný pohled na svět. Jen se naučit sdílet. Dát si za pravdu a ne hned do držky. Nikoli klikem myši, nýbrž slovem.

Zjistíme třeba, že nám tady jde všem o to samý - život ve zdraví a harmonii, což zcela popírá rétorika současných "mluvčích společnosti", kterým dáváme moc nad svými životy nedůvěrou ve svou pravdu, ve svůj názor, ve svá slova a činy.

Necháváme se štvát a jsme pak naštvaní. Notnou dávku let zde byla potlačována osobitost a autenticita, tohle je výsledek. Odvahu sbíráme pod hesly a v davu, popřípadě u monitoru, ale přímá konfrontace, diskuze, která nejlépe vyčistí vzduch, je nám zatím cizí, neboť vše cizí považujeme za nebezpečné. Nezačneme-li však spolu mluvit, začneme si být nebezpeční sami.