Z kasaře se stal mediální idol, z idolu chladnokrevný vrah. Martin Lecián, "Postrach Moravy", fascinoval i děsil prvorepublikové Československo. Proč ho část národa zbožňovala, zatímco za sebou nechával krvavou stopu? Ponořte se s námi do hloubky archivů a odhalte skutečný příběh, kde se mýtus o českém Jánošíkovi střetává s brutální realitou vražd a osudové popravy.
Od dětských průšvihů do polepšovny
Martin Lecián se narodil 31. října 1900 v Ostrožském Předměstí u Uherského Ostrohu. Otec Antonín byl pověstný karbaník a rváč, který se o rodinu nestaral, matka Viktorie zemřela roku 1905 v ústavu pro choromyslné. Už od školy měl Martin potíže s kázní a dopouštěl se krádeží. Traduje se, že když mu bylo kolem deseti let, otec jej za úplatu zapůjčil kočovným komediantům; jiné verze uvádějí, že ho prohrál v kartách.
V květnu 1915 byl coby patnáctiletý umístěn do Výchovného ústavu pro mravně ohroženou a zanedbanou mládež v Novém Jičíně, kde zůstal do roku 1918. Později sám říkával, že co ještě neuměl, naučil se právě tam. Po propuštění pobýval krátce u otce ve Vídni, pak se živil jako zemědělský dělník na jižní Moravě a brzy se vrátil k drobné kriminalitě. Než nastoupil vojenskou službu, byl krajským soudem v Uherském Hradišti již dvakrát trestně stíhán.