Doktor Walter Freeman cestoval Amerikou se svým „ledovým hrotem“ a během minut navždy měnil lidské životy. Bývala to slavná medicínská metoda oceněná Nobelovou cenou, dnes je považovaná za symbol barbarského přístupu. Lobotomie se využívala k léčbě depresí, úzkostných stavů i jako forma trestu. Honba za zázrakem se změnila v nešťastnou kapitolu moderního lékařství.
Sekáček na led znamenal rychlejší zákrok
Časová náročnost provedení lobotomie podnítila Freemana k hledání rychlejšího postupu. Inspiraci našel u psychiatra Amarra Fiambertiho, který vyvinul metodu přístupu k čelnímu laloku skrze oční důlky bez vrtání do lebky. Freeman začal experimentovat a nakonec se rozhodl upravit sekáček na led.
17. ledna 1946, aniž by o tom řekl Wattsovi, použil nástroj na 29leté pacientce Sallie Ellen Ionescové trpící chronickou depresí. Po zákroku ji Freeman poslal domů taxíkem. Její rodina považovala operaci za úspěšnou: "Před zákrokem měla sebevražedné a násilné sklony. Po operaci okamžitě přestaly. Najednou byl klid."