Lékaři provádějí lobotomii na Södersjukhuset ve Stockholmu, Švédsko, 1949. Foto: Lennart Nilsson | Foto: Aktuálně.cz / Lennart Nilsson / Wikipedia / Public domain / Koláž: Dan Poláček

Divadlo hrůzy v Huntington State Hospital

V místnosti, která byla upravena na improvizovaný operační sál, neurolog Walter Freeman vytahoval z pouzdra nástroje, které se používaly k přerušení nervových spojení v mozku během operace zvané lobotomie. Nevadilo mu, že si nemyl ruce, ani si nenavlékl sterilní rukavice. "Nevěřím na tu bakteriální čertovinu," chlubil se rád novinářům. Psal se rok 1952 a doktor (a svého druhu šoumen) Freeman právě ve městě Huntington ve Spojených státech prezentoval svoji metodu lobotomie. 

Na lehátku ležela žena, po elektrických výbojích byla v bezvědomí. Přišla chvíle, na kterou všichni přihlížející čekali. Freeman nástroj zvaný "leucotom" ukázal publiku. "Tímto přeruším spojení mezi čelním lalokem mozku, kde vznikají myšlenky, a thalamusem, který je považován za důležitou část mozku pro zpracování emocí," vysvětluje. Umístil nástroj nad slzný kanálek pravého oka a ostrým úderem kladiva ho zatlačí skrze tenké kosti za očnicí.