"Nikdy jsem neviděla tolik plísně na jednom místě," poznamenala jsem udiveně, když jsem vstoupila do první místnosti. Celý dům se doslova rozpadá pod tíhou vlhkosti. Všechno kolem mě je pokryté nejrůznějšími druhy plísně i hub a já si říkám, jak dlouho to tu asi roste?
Procházím temnou chodbou s několika pokoji a nakonec se dostávám do hlavní části domu s velkou kuchyní a hlavní místností. Vypadá to tu jako malý penzion. Větší část domu jistě sloužila majiteli pro soukromé účely a v přízemí pak ubytovával lidi. Měli tu samostatný vchod a kuchyň byla uzpůsobená pro velké vaření. Celková propozice domu sice moc smysl nedává, ale byznys je byznys. Nějak to tu prostě fungovalo.
Nejvíce mě zaujala hlavní místnost s krbem a monumentálním lustrem, který se už odporoučel na stůl pod ním. Bohatě vyřezávané skříně ukrývají plesnivé knihy v nádherné vazbě a mě napadá, jak staré asi tak musí být. V patře pak nacházím jídelní kout a pracovnu plnou LP desek, kazet, fotek, mikrofonů a nahrávacích zařízení a další nejrůznější, mně neznámé techniky. Zaráží mě, proč v části určené pro ubytování má soukromou pracovnu, ale nechám to být. Některé věci prostě smysl nedávají.
Vstupní hala pak dům dělí na dvě části, ale mě v ní nejvíce zaujme funkční elektroměr s rozsvícenou diodou? Jak je to možné, že zrovna tady funguje elektřina. Je zázrak, že to tu ještě nevyhořelo. Vstupní hala je totiž promáčená jak houba, ze stropu kape voda a na zemi se tak tvoří louže.
Neuvěřitelné. V patře se konečně dostáváme do obytné části majitele. Je tu jeho kuchyň, obývák i šatna plná oblečení. Některé místnosti jsou naprosto netknuté, ale například chodbu i šatnu požírá plíseň. Jak to, že se nerozšířila i do pokojů, které jsou doslova přes zeď? Houby asi nikdy nepochopím. Největší poklady ale skrývá poslední patro. Buddhistický pokoj sousedící doslova s muzeem staré elektroniky a jakýmsi alkoholovým zázemím. Pan Olaf podle všeho musel být sběratel a radioamatér. Nemohla jsem se mýlit více.
Poslední místnost v patře pak mimo jiné napověděla, že pan Olaf hodně cestoval, nebo měl spoustu přátel, kteří mu pravidelně posílali pohledy ze zahraničí. Našla jsem jich tu stovky. Některé prázdné, jiné popsané, ale byly ze všech koutů světa. Podivný penzion ve mně zanechává silný dojem a neustále přemýšlím, jak to tu asi fungovalo za provozu, protože nic tu nedává smysl. Co byl pan Olaf zač? Odpověď dostávám až o více než rok později.
Urbex
Urbex, neboli urban exploration, je disciplína na pomezí dobrodružství, fotografie a historie. Zahrnuje objevování a dokumentování opuštěných, ale pouze přístupných míst. Urbexeři tyto prostory procházejí s pokorou, jejich cílem není ničit, ale zachytit kouzlo místa, kde se zastavil čas. Urban exploration je často vnímán jako aktivita na hraně zákona, protože většina objektů je stále v soukromém vlastnictví, a tak zde platí nepsané pravidlo: nic neodnášet, nic neničit a zanechat místo tak, jak bylo nalezeno.
Pan Olaf rozhodně nebyl žádný radioamatér a ani nevedl penzion. Byl vystudovaným inženýrem pro východní Německo a v 80. letech pracoval v Bukurešti, kde pomáhal budovat telekomunikační síť, která udržovala spojení východního bloku.
Po pádu Berlínské zdi za svou službu obdržel pan Olaf toto sídlo jako dar od Treuhandanstaltu. To byla vládní agentura odpovědná za privatizaci východoněmeckého státního majetku po znovusjednocení. Dům pravděpodobně sloužil jako tajné místo pro setkávání skupiny SED (v té době již bez vlivu). Jednalo se o vládnoucí stranu a elitu bývalé Německé demokratické republiky. Její vláda skončila pádem Berlínské zdi. Jak dlouho se zde členové skupiny scházeli, se neví.
Sídlo je opuštěné zhruba od roku 2015. Pan Olaf zemřel někdy v zimě toho roku. Jeho tělo leželo v domě čtyři týdny, než si soused všiml, že ho dlouho neviděl vyjít ven. Pan Olaf není poslední z rodiny. Víme o dvou (nejspíše) dcerách, které ale žijí neznámo kde. Proč se o dům nestarají nebo ho neprodaly? To nám zůstane utajeno.
Pravidla urbexu
-
Nevstupujte násilím - Pokud je objekt zavřený nebo nepřístupný, neničte zámky, okna ani dveře. Vstup by měl být nenásilný, ideálně otevřeným oknem nebo nezajištěnými dveřmi.
-
Neodnášejte nic kromě fotografií - Urbex není o sběru trofejí, ale o dokumentaci. Sebrat si suvenýr je považováno za neetické a zároveň tím místo ochuzujete pro ostatní.
-
Nenechávejte po sobě stopy - Odpadky, graffiti nebo jakkoliv pozměněný stav místa je přesným opakem smyslu urbexu. Cílem je zachovat autenticitu lokace pro další objevitele.
-
Chovejte se tiše a s respektem - Ať už jsi sám nebo s dalšími lidmi, chovej se ohleduplně - vůči místu, okolí i případným nálezcům (např. bezdomovcům).
-
Nezveřejňujte přesné lokace - Adresy opuštěných objektů se mezi zkušenými urbexery běžně nesdílí, aby se zabránilo vandalismu, rabování a nežádoucí publicitě.
-
Bezpečnost na prvním místě - Nikdy se do vytipovaných lokací nepouštějte sami. Opuštěná místa mohou být strukturálně nestabilní nebo obývaná. Mějte s sebou mobil s nabitou baterií.
-
Čtěte místní zákony - I když urbex sám o sobě nemusí být trestný, často se pohybuje na hraně zákona (např. neoprávněný vstup na soukromý pozemek). Vědomé porušování práva může mít následky.
