Freestyle motokrosař Podmol: Peníze jsou nejlepší motivace

Zdenka Tomis Zdenka Tomis
25. 6. 2014 13:30
Rozhovor s nejúspěšnějším českým jezdcem freestyle motokrosu o strachu, penězích, dětech a pocitu být v něčem nejlepší na světě.
Foto: David Blažek

Praha - I když Libor Podmol vypráví o tom, jak se před pár dny málem zabil, stále má na tváři úsměv. "Čau, já jsem Libor," přivítá mě, aniž by řešil zdvořilostní konvence.

Sálá z něj pohoda a vyrovnanost, přestože jsme se sešli při natáčení reklamního videa, ve kterém budou šlehat skutečné plameny. "Tak už mě pojďte zapálit, ať se můžu jet najíst. Dneska jsem nestihl oběd," snaží se nevzrušeně urychlit natáčení. 

V rozhovoru pro Aktuálně.cz nakonec přiznal, že musí spolupracovat se sportovní psycholožkou, aby se naučil negativní myšlenky vyhnat z hlavy a zbavil se strachu. Evidentně to zabírá.

Foto: Kubo Krížo

Aktuálně.cz: Prý jezdíš bez chráničů. To nemáš vůbec strach?

Libor Podmol: Mám jen helmu a chrániče na kolena. Bojím se, ale říkám si, že když už spadnu z takové výšky, je to celkem jedno. Bez chráničů jsem pohyblivější a aspoň se líp skutálím. Ze začátku jsem s nimi jezdil, ale byly pro mě tak svazující, že mi to připadalo ještě nebezpečnější než bez nich. Rozsah pohybu a celková volnost tam prostě není. Ale jezdím už aspoň s dlouhými rukávy, abych se tolik neodřel. (směje se)

A.cz: Kdy ses naposledy opravdu bál?

Teď jsem se vrátil z X Games v Texasu, kde jsem zažil velice stresující chvíli. Jeden den se jel step-up, kde jsem měl medaili, tak to bylo super, a další den se měl jet freestyle. Jenže mechanici mi do motorky nenamíchali benzín s olejem, což se musí, takže se mi motorka zadřela. A když se zadře při freestylu, je velká šance, že se to stane při skoku, což je špatný. Tak jsme to rychle opravovali a tři hodiny potom mi ještě někdo zavřel benzín, takže jsem vyskočil do vzduchu a kleklo to. Naštěstí už jsem měl rychlost z odrazu, ale kdyby se to stalo o tři vteřiny dřív, tak tady teď s tebou asi nesedím. Nevím, jestli to někdo sabotoval, nebo to bylo ze stresu, omylem, ale byla to přitom jen exhibice, závody se kvůli větru zrušily. Takže to jsem se fakt bál, když jsem si uvědomil, co se mohlo stát. Teď se víc kontroluju a víc přemýšlím.

A.cz: Jsi mistr světa, loni jsi vyhrál šampionát v extrémních sportovních tzv. X Games. Co dalšího si chceš splnit?

Třeba loni mě štvalo, že jsem na mistrovství světa skončil druhý, přece jen je čas titul získat znovu. Ale byl jsem rád, že jsem díky vítězství v X Games vstoupil na americkou scénu, v Americe nikdo na nic jiného než X Games nekouká. Ale double by byl fajn.

A.cz: Kdyby se dařilo všechno najednou, možná bys pak ztrácel motivaci.

To asi ne. Money is the motivation. (směje se) Ale mám ještě spoustu plánů. Letos jsem vyhrál tři zatím poslední závody a ještě se zlomenou rukou. Takže bych si chtěl dát ještě jeden ten titul. Navíc jezdím závody X-Fighters a tam jsem se zatím nikdy nedostal na bednu, tak toho bych chtěl ještě v kariéře docílit. A ještě tři čtyři roky bych to chtěl dělat naplno.

A.cz: Potom ti bude čtyřiatřicet. To už je čas na odchod?

Já vlastně nevím, kdy se odchází. Jsem první generace freestyle motokrosu. Respektive druhá, ale u té první generace to bylo tak divoký, ještě divočejší než u nás. Ale i někteří z nich ještě jezdí. Třeba Ital Nicki Monti, tomu je padesát a pořád jezdí. Ne že by vyhrával závody, ale jezdí exhibice, dělá back flipy a tak. Nebo náš Petr Kuchař, tomu je čtyřicet tři a pořád jezdí. Jejich forma sice neupadá, ale freestyle se pořád posouvá. Jedou si svůj styl, který mají rádi, i když trend už šel trochu jiným směrem.

A.cz: Proč už nejsou Američané tak úspěšní, přestože je freestyle motokros především americký sport?

Usnuli na vavřínech, normálně to prozevlili. Každý, kdo se tomu chce věnovat, by určitě měl jet do Ameriky. I já jsem se tam učil, protože většina triků pochází odtamtud. A oni byli zpočátku o tolik lepší, že si vůbec neuvědomovali, že by je nějaká Evropa nebo Austrálie mohla předehnat. Takže zpohodlněli, jednou je pro ně na ježdění moc vedro, jindy zase moc fouká… A tím, jak nevyhrávají, tak freestyle motokros ztratil sponzory i fanoušky, takže je nic moc nemotivuje. Přestože největší soutěže jsou pořád v USA.

Libor Podmol při natáčení reklamy
Libor Podmol při natáčení reklamy | Foto: Ice & Fire

A.cz: Jaké to je uvědomit si, že jsi v něčem nejlepší na světě?

Ten večer prožívám euforii a pořád řvu: "Joooooo!", ale hned druhý den si už říkám: "No tak dobrý, tak jdeme zase něco dělat." Je jasný, že mám radost, že to úsilí k něčemu bylo, a užívám si, když hrají naši hymnu, a vzpomínám na padlé kámoše a na svého otce, který jezdil enduro a byl třetí na světě. Tak mám radost, že mám taky tu medaili, že jsem ho trumfl.

A.cz: Co na to tvoje přítelkyně, když se s takovým úspěchem vrátíš domů?

Moje holka, tedy moje žena, příští rok se budeme brát, protože mě k tomu už dotlačí (směje se), to moc neprožívá. Není fanynkou sportu, a toho našeho už vůbec ne. Dívá se, protože musí, ale jinak se spíš stará, jestli jsem v pořádku, a píše mi úplně klasické zprávy jako: "Ty jsi byl zase někde na party, co? Tys chlastal v letadle!" A já myslím, že to je dobře. Kdybych měl doma nějakou fanynku, ještě by mi říkala: "Viděl jsi tenhle novej trik? Ten by ses fakt měl naučit!"

A.cz: Je ti třicet a už máš dvě děti. Neznám moc třicetiletých kluků, kteří by to tak měli.

Taky kolik z nich jsou mistři světa, že jo. (směje se)

A.cz: To spolu souvisí?

Možná trochu jo. Josh se narodil v roce, kdy jsem se stal mistrem světa, a Lillian loni, když jsem získal zlato na X Games. A obojí byla víceméně náhoda. Takže možná si uvolním tu správnou spermii a pak se zadaří. Ale další děti neplánuju, protože je to fakt makačka. Tak snad taky přijde nějaký úspěch i bez dítěte.

Libor Podmol

Libor Podmol
  • Narodil se 1. 6. 1984.
  • Jeho otcem je úspěšný motokrosový jezdec Libor Podmol starší, proto se tomuto sportu věnoval už od malička.
  • V osmnácti objevil kouzlo freestyle motokrosu (fmx) a rozhodl se klasický motokros opustit.
  • Vicemistrem světa se poprvé stal v roce 2006 a povedlo se mu to i v následujících dvou letech.
  • V roce 2010 se stal mistrem světa ve freestyle motokrosu.
  • Loni přidal další titul vicemistra, ale především zvítězil v sérii X Games.
  • Letos se mu i díky novému triku surfer flip, který vymyslel, daří, a tak hodlá titul z roku 2010 obhájit.
  • Má dvě děti, syna Joshe a dceru Lillian. 

A.cz: Rodina jezdí po závodech s tebou?

Už moc ne. Když byl jen Josh, tak občas jezdili, ale teď už by to bylo moc náročné. Navíc když někde jsem, tak pořád trénuju a nemám na ně čas, což mě pak zase štve, takže je to vlastně zbytečně stresující pro obě strany. Doma s nimi bývám většinou o víkendech, takže si mě hrozně užívají, já vždycky přivezu spoustu dárků a jsem za hodného tátu.

A.cz: Tvoje přítelkyně musí být hodně tolerantní.

Ale to ona právě vůbec není! Ne, dělám si srandu, Lenička je skvělá a šikovná. A samozřejmě tolerantní. I když jí vlastně nic jiného nezbývá.

A.cz: Ještě by s tebou nemusela být.

To je pravda. Ale já jsem taky hodnej a dobrej partner, myslím, že by byla škoda o mě přijít.

A.cz: Stíháš taky někdy svoje děti vychovávat, když jsi tak často pryč?

Ale jo, nerozmazluju je. A taky s tím mám zkušenosti, částečně jsem vychoval i svého mladšího bráchu. Když mu byly dva, přišli jsme o tátu, tak jsem mámě pomáhal. A brácha teď zase pomáhá mně. Bydlí v baráku se mnou, s Léňou a dětmi. Vyhrát mistra světa, medaile z X Games je v pohodě, ale vychovat dvě děti, to je větší zápřah. A to tam skoro nejsem! (směje se)

A.cz: Jak vypadají tvé tréninky?

Samozřejmě nemůžu mít sto kilo, ale není to tak náročné jako klasický motokros, nebo jako kdybych běhal maraton. Člověk musí být v pořádku hlavně psychicky. A to je hrozně složitý. Teď už jsem se to naučil rozlišovat a třeba e-maily vyřizuju až večer, ale dřív stačilo, abych vyřídil dva e-maily nebo telefony, někdo mě něčím naštval a šel jsem na ten trénink rozhozený a už to nešlo. A když to nešlo, začal jsem se bát a ještě jsem v tom hledal různá znamení: "Když mi volal tenhle, tak to určitě znamená, že se něco stane." Takže hlavní je, aby mě celé dopoledne, než jdu jezdit, nikdo nerozčílil.

A.cz: Vážně jsi takhle pověrčivý?

Dost. Když se mi nedějí věci tak, jak by měly, začnu o tom přemýšlet. A když začnu přemýšlet, je zle. Spolupracuju se sportovní psycholožkou a ta má speciální cvičení, abych tyhle blbosti z hlavy vytlačil před tím, než jdu jezdit. 

A.cz: Jak se to dělá?

Třeba čumím do blba. Nebo si říkám nějaká speciální slova. Každý má jiná, já si říkám: "Moje intuice, tvořím, rozhoduji, čas, riziko…" To si opakuju a tím vyženu všechno ostatní z hlavy. Podle mě je jednoduché být vrcholový sportovec a dělat jenom to. Nebo být jen doma s rodinou. Nebo jen dělat byznys. Ale když to všechno splyne dohromady, je to strašně složitý.

Foto: Kubo Krížo

A.cz: Tvůj táta se profesionálně věnoval motokrosu, ty se mu věnuješ odmalička. Napadlo tě někdy, že bys v životě dělal něco úplně jiného?

Asi ani ne. Samozřejmě jsem chodil normálně do školy, ale když mi bylo sedmnáct nebo osmnáct, už jsem věděl, že se chci živit tímhle, nebo alespoň nějakým sportem. Protivilo se mi chodit do práce od sedmi do sedmi. A když už bych dělal něco jiného, muselo by to být něco kreativního. Bráchovi je teď osmnáct, taky jezdí a taky si nedovede představit, že by chodil normálně do práce. Žije tím, že je Podmol, takže se bude živit tím, že jezdí na motorce.

A.cz: Kdy jsi zjistil, že se tím opravdu uživíš?

Nejdřív jsem jezdil motokros a ty poslední sezony jsem to nejezdil úplně špatně, byl jsem mladý, měl jsem nějaké sponzory, takže se to všechno samo utáhlo, dokonce jsem si mohl dovolit i mechanika. Jenže pak jsem objevil freestyle motokros, což se sponzorům nelíbilo, takže jsem na tom byl bledě, ale byl jsem trucan, takže máma si kvůli mně musela půjčit, abych si mohl koupit motorku na freestyle. Půl roku to bylo špatný, ale po půlroce jsem se už něco naučil, začal jsem získávat různé exhibice, za které jsem dostával pár drobných. Pak přišly první závody. A když už se daří v závodech, člověk se tím uživí.

A.cz: Nedávno jsi jako první na světě předvedl trik surfer flip, který jsi sám vymyslel a pojmenoval. Jak se vymýšlí nové triky?

Většinou někde večer na pivu, když má člověk větší odvahu. Při tréninku už má člověk o sebe strach. Konkrétně ten surfer flip jsme vymysleli s bratrem v zimě ve Španělsku, když jsme se večer bavili a přišli na to, že tohle by bylo dobrý udělat a že to hned zítra zkusím. A když jsem pak byl na tréninku, už se mi do toho tolik nechtělo. Ale bratr mi říkal: "No hele, za pět dní jedeš na mistrovství světa, teď jsme tady na molitanu, a když to neuděláš dneska, tak to prošvihneš. Tohle je rozhodující okamžik!" Takhle mě rozebral, takže pak už jsem to prostě musel zkusit. No a protože jsem trénoval jen do molitanu, kde se nedá odhadnout dojezdová vzdálenost, potom při závodě v Berlíně jsem si při dopadu zlomil ruku. Navíc jsem to hned nepoznal, doktoři to nepoznali. Bolelo mě to a dál jsem s tím jezdil a až po měsíci jsem šel na operaci. Dneska je to sedm týdnů od operace a poprvé od Berlína jsem s tím byl trénovat. Jinak jsem jezdil jen na závodech. Ale vždycky jsem dal na závěr surfer flipa a bylo to třikrát zlato, jen na X Games bronz.

V březnu 2014 na prvním závodě seriálu mistrovství světa v Berlíně světu poprvé představil svůj nový trik, který nazval surfer flip.
V březnu 2014 na prvním závodě seriálu mistrovství světa v Berlíně světu poprvé představil svůj nový trik, který nazval surfer flip. | Video: YouTube.com

A.cz: Jak to funguje - ty vymyslíš trik a ostatní se ho okamžitě musí začít učit, aby nebyli pozadu?

Když si na něj troufnou, tak jo. Měl jsem výhodu, že ty tři vítězné "světy" teď byly krátce po sobě a já jsem vyhrál hlavně díky tomu triku, ale až ho udělám na dalším závodě, už nebude tak bodovaný, protože není tolik nový. A paradoxně když ho teď někdo jiný poprvé zařadí, dostane za něj víc bodů než já, když už ho udělám poněkolikáté.

A.cz: Takže z něj profituješ vlastně jen na samém začátku?

V podstatě jo, ale ten trik s tebou zůstane spojený, uděláš si na něm jméno.

A.cz: Která část toho sportu tě uživí nejlépe? Jsou to peníze za vyhrané závody, peníze od sponzorů, exhibice…?

Asi od každého něco. Závodů mistrovství světa je hodně, takže to je asi to nejlepší. A čím víc člověk vyhrává, tím víc se s ním chtějí spojovat firmy.

A.cz: Co budeš dělat potom, až v těch čtyřiatřiceti odejdeš z freestyle motokrosu?

Chtěl bych se stát profesionálním freeriderem. Jen tak bych si jezdil a natáčel videa. Do té doby bych potřeboval být natolik ceněný firmami, abych už nemusel jezdit závody a stresovat se tam kvůli výsledku. Taky budu pokračovat v managování bratra a vychovávat děti. A až budu starší, odstěhuju se někam na pláž a tam si otevřu malý bar. Teď mi připadá, že jsem v jednom kole, tak se těším, až chvíli nebudu muset nic dělat. Ale musím toho stihnout co nejvíc, dokud to jde. A pak mi to samozřejmě zase bude chybět.

A.cz: Freestyle motokros přece jenom ještě není tak zavedený a rozšířený sport jako třeba fotbal. Poznávají tě přesto lidi na ulici?

Občas jo, hlavně na letišti. Nevím, jestli ten sport nějak přitahuje policisty, ale vždycky ti s tím pasem mi říkají, jak mi fandí, ptají se, jak bylo… Sem tam někde něco podepíšu.

A.cz: Bude tvůj syn Josh také jezdit?

Byl bych radši, kdyby nejezdil. Stejně jako je pro naši mámu velký stres, když jezdíme, vím, že bych to měl stejně. Už když se dívám na bráchu, mám strach. Takže by bylo fajn, kdyby Josh hrál golf a Lillian tenis. Ale vzhledem k tomu, že vyrůstá tam, kde vyrůstá, to bude těžký. Už má dvě motorky, máme doma i minirampu…

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Fotbalový Liberec prodloužil smlouvu s kapitánem Mikulou

Fotbalový Liberec si pojistil služby kapitána Jana Mikuly. Osmadvacetiletý defenzivní univerzál prodloužil se severočeským ligovým klubem smlouvu o další dvě sezony. Slovan o tom informoval na svém webu.

"V Liberci jsem od začátku roku 2017, za tu dobu jsem si zde zvykl a jsem tady spokojený. Je tu dobrý kolektiv a já budu rád dál jeho součástí," uvedl Mikula.

"Miky je součástí Slovanu už pár roků a je dobře, že zůstává. Je to charakterově výborný kluk, který má zkušenosti a je poctivým fotbalistou. Je velmi zodpovědný v defenzivní práci, ale umí i zaútočit. Je také skvělým týmovým hráčem. Jeho další nespornou výhodou je univerzálnost. V defenzivě umí zahrát více postů, když nás tlačí bota při zranění některých hráčů," doplnil liberecký kouč Pavel Hoftych.

Mikula má na kontě 135 ligových startů a čtyři vstřelené branky. Nejvyšší soutěž hrál vedle Liberce také za Slavii Praha a Jihlavu.

Další zprávy