Mezi 30. říjnem a 7. listopadem se v pražském Rudolfinu představí dvě legendy světové klavírní scény, Yefim Bronfman a Grigorij Sokolov, půvabná mladá Gruzínka Khatia Buniatishvili, která dobývá světová pódia, a vynikající český klavírista Igor Ardašev.
Klavírista, který vstoupil jako legenda také do románu
Yefim Bronfman tvoří první ligu současných pianistů. Kritika oceňuje jeho fenomenální techniku, odzbrojující citovost a absolutní odevzdání se hudbě. Jeho talent už v mládí zaujal takové osobnosti klasické hudby jakými jsou Daniel Barenboim, Leonard Bernstein či Isaak Stern, a získal tak stipendium, díky němuž mohl z Izraele odjet studovat do USA. Tam absolvoval slavnou newyorskou Juilliard School, kde poznal mimořádnou osobnost české klavírní školy, v emigraci žijícího Rudolfa Firkušného.
Pro americkou kulturu je Bronfman již řadu let veličinou. Svědčí o tom i fakt, že vešel do literatury prostřednictvím epizody v románu Lidská skvrna Philipa Rotha. Patří ke stálým a vítaným hostům světových orchestrů jako jsou Newyorská filharmonie nebo Berlínští filharmonikové.
Bronfman se do Prahy vrací s programem sestaveným z Prokofjevových a Schumannových děl. „Tito dva autoři jsou tak rozdílní, že si jsou až podobní. Oba jsou to excentrikové, v jejich hudbě je hodně zvláštního. A přesto to dává jednoznačně smysl. Jsou tam podobné myšlenky vyjádřené naprosto odlišnými způsoby,“ komentuje umělec svou volbu pro recitál, kterým v pátek 30. října slavnostně zahájí třetí ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného.
Ostatně na Rudolfa Firkušného rád vzpomíná. „Byl to skvělý klavírista, měl úžasný tón – zralý, kulatý... Jeho koncerty byly exemplární interpretace s vysokou estetickou hodnotou a měly krásné fluidum. Jako osobnost byl velmi slušný, laskavý člověk. Vždycky říkám, že to byl perfektní příklad evropského gentlemana. Lidé jako on vytvořili kulturu v USA,“ říká Bronfman na adresu českého pianisty.
Grigorij Sokolov - jediný svého druhu
Druhý festivalový koncert patří legendě ruské klavírní školy jménem Grigorij Sokolov. První recitál si odbyl ve věku pouhých dvanácti let v rodném Petrohradu, když mu bylo šestnáct, s přehledem vyhrál slavnou Čajkovského soutěž v Moskvě. Toto vítězství odstartovalo jeho kariéru, i když jeho světové proslulosti dlouho bránila železná opona Sovětského svazu. Přispěl tomu také fakt, že Sokolov nikdy nenatočil žádnou studiovou nahrávku – tedy ani prostřednictvím nahrávek se zvěst o jeho výjimečném talentu nemohla šířit svobodným světem. Dnes je však Sokolovův věhlas znám po celém světě a říká se, že je posledním umělcem, pocházejícím z velké ruské tradice, jakou představují Anton Rubinstein, Vladimir Sofronitsky nebo Emil Gilels.
Sokolov je v mnoha názorech naprosto neústupný. Neuznává například záznam zvuku a zřídka, jen na naléhání producentů, svolí k vydání některého ze svých koncertů. Jeho live záznam je však úplně jiný, než na který jsme běžně zvyklí. Koncert se musí natočit úplně celý, žádné střihy ze zkoušek nebo vystřihnutí jediné vteřiny. Sokolov je bytostně přesvědčen, že pouze na koncertě v určitém čase a s určitým nervovým vypětím je možné podat skutečně pravdivý výkon.
V den koncertu je Sokolov maximálně disciplinovaný a k sobě nemilosrdný. V noci spí tři až čtyři hodiny a hned po snídani jde do sálu několik hodin zkoušet. Má prvotřídní technické znalosti o klavírech a ve spolupráci s technikem zkouší mnoho hodin do té doby, než je spokojen. „Klavír a já si musíme rozumět a vzhledem k tomu, že každý nástroj má vlastní individualitu, je třeba hodně času. Potom přeci společně vytváříme hudbu, a tak není možné tento proces podceňovat,“ svěřil se v jednom rozhovoru.
Jeho koncerty jsou zahaleny mystickou aurou. Když vchází na pódium, neprojevuje žádné emoce, nemá rád tleskání ani mezi jednotlivými skladbami. Přijde a okamžitě hraje, po skončení energicky kývne hlavou a odejde do šatny. Jedinečnou příležitost slyšet tuto legendu naživo nabídne recitál v neděli 1. listopadu v Rudolfinu.
Více o festivalu na www.firkusny.cz
