Jak vyplývá z názvu, Landsman v knize reflektuje své otcovské působení v kontextu pandemie, konkrétně první rok poznamenaný koronavirem. Vyprávění se odvíjí formou deníkových zápisků po jednotlivých měsících roku 2020. Autor zařadil i vlastní nadnesenou teorii o tom, odkud se nový virus vzal. Podle něj si dali dva hladoví Číňani netopýra na loupačku.
Ač byla stereotypizace Asijců v souvislosti s pandemií hojně probíraná zejména v americkém prostředí, v Česku prý Landsmanovi jeho typický nekorektní humor nikdo nevyčítal. "Je to v knize přiznaná nadsázka a líbí se mi, že v době hyperkorektnosti můžu pořád ještě něco takového napsat. Já bych to napsal, i kdybych nemohl, protože humor nesmí být ničím omezován a za tím si stojím," říká spisovatel. "Jsem ten typ, co si rád dělá legraci úplně ze všeho, a je mi jedno, jestli se to aktuálně nedělá," dodává autor, který svůj vtip uplatnil například i v hanopisu hradního mluvčího Ovčáčka Někdo mě má rád.
Kniha o roce stráveném z velké části mezi čtyřmi stěnami vznikla z nedostatku jiné inspirace. "Nebylo to něco, z čeho jsem se těšil a na co bych rád vzpomínal. Ale vzhledem k tomu, že psaní je nejen má obživa, ale i koníček, a psát prostě musím, tak jsem psal zrovna o tom, co se dělo a čeho jsem byl plný," vysvětluje.
Jednou z největších strastí moderního fotra byla v karanténě on-line výuka syna s knižní přezdívkou Čeněk. "Když máte doma prvňáka, který de facto nic neumí, je to peklo. Musíte ho naučit číst a psát, tedy věci, které se vám jeví jako samozřejmé, ale dítě o tom nemá ani páru. Naštěstí přišel ten první lockdown až na jaře, takže ty úplné základy už uměl, ale i tak to byl fakt očistec," říká Landsman s tím, že syn nakonec odešel se samými jedničkami, což považuje i za svůj úspěch.
S manželkou, která v knize nosí jméno Nataša, se totiž ve výuce syna systematicky střídali. "Nešlo to s ním utáhnout v jednom. Úspěchy na poli studia byly střídavé a dost se u učení křičelo, smlouvalo, teatrálně odcházelo z místnosti a celkově to bylo vždycky dost vypjaté. Nakonec se snad zadařilo a syn dokončil úspěšně první třídu," shrnuje autor.
Nejhorší byl pro rodinu první lockdown, pak už se prý situace lepšila. Potýkal se zejména s tím, jak syna "dokopat k výkonům". "Nejsem učitelka, nemám učitelskou autoritu, kterou tyhle malé děti prostě potřebují. Jsem jenom obyčejný fotr, kterého má mladej na háku, takže když mu říkám, že se půjde okamžitě učit, pouze mávne rukou, že za chvíli, a to už potom přicházejí různé výhrůžky a návrhy trestů," přibližuje.
Distanční výuka prý spisovatele naučila nejlepší výchovnou vychytávku. "Když dítěti něco přikážu, ať to udělá, protože to prostě udělat musí, a ono nechce, pohrozím mu, že mu smažu Minecraft včetně všech jeho světů. To hned udělá, co po něm chci," prozrazuje. Dodává, že nejhorší byl první lockdown, po němž se školy s on-line výukou již více sžily.
Lockdown introvertovi neprospěl
Landsman přiznává, že není společenský ani empatický a s lidmi jej učí jednat kouč. Pandemie mu však v tomto ohledu paradoxně neprospěla. Z domova pracoval již dříve a nikam prý moc nechodí. Jeho samotářskou pohodu mu v době protiepidemických opatření narušili žena a syn. "Takhle jsem měl doma ještě navíc dvě osoby a úplně se z toho vytratila taková ta klasická pohoda, kdy jsem doma sám a mám klid," vysvětluje.
Dominik Landsman (*1985)
- Vystudoval obor Finance podniku na Vysokém učení technickém v Brně a pracoval jako realitní makléř.
- Když dostal výpověď ze zaměstnání, rozhodl se zůstat na mateřské a rodičovské místo manželky. O svých otcovských zážitcích psal úspěšný blog Deníček moderního fotra.
- Následně vydal své příspěvky knižně, jeho dílo se stalo základem pro stejnojmennou filmovou adaptaci.
- Spolu s kolážistou TMBK vydal v loňském roce hanopis hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka Někdo mě má rád, před třemi lety jim vyšla společná kniha Továrna na debilno, Landsman je také autorem knih pro děti.
Sám sebe navíc v Karanténě s moderním fotrem popisuje jako úzkostlivého hypochondra a prý se nejedná o nadsázku. "Skutečně takový jsem a nejvíc se to projevilo právě v době covidu. "Když to celé začalo, tak každé zakašlání, každá nudle byla znakem toho, že mám covid a že brzo umřu. Každý den jsem se pozoroval a zkoušel si čich a chuť," vzpomíná.
I přes horšící se epidemickou situaci v zemi Landsman doufá, že už další lockdown nebude muset absolvovat. "Už žádné lockdowny nechci. Co určitě bude a už tu taky bylo, je to, že syn bude mít mezi spolužáky nakažené dítě, které pošle celou třídu do karantény. To je ale na deset dnů. To se dá on-line výuka zvládnout," věří.
Kdo tráví čas s dítětem, není rozhodující
Spisovatel patří mezi jen asi dvě procenta českých mužů, kteří odcházejí na rodičovskou dovolenou. Sám se na ní ocitl spíše náhodou. "Dospěli jsme k tomu tak, že mě vyrazili z práce a žádnou novou jsem si nenašel. Tím pádem jsem asi po půl roce od narození syna naklusal na mateřskou. Žena se vrátila do práce a já jsem na mateřské setrval až do konce," vysvětluje. Právě v tomto období začal psát o otcovských zážitcích - nejprve formou blogu, poté vydal knihy.
Že by díky péči o dítě měl s "Čeňkem" hlubší vztah než jiní otcové, si však nemyslí. "Pořád jsem otec a žena je jeho matka a takhle to má dítě nastaveno. Kdo s ním tráví víc času, to není rozhodující," míní. Dodává ale, že má jen jedno dítě, a tak mu chybí srovnání s jiným potomkem, s nímž na rodičovské nebyl.
V nové knize s nadsázkou popisuje, jak se opakovaně snaží péči o syna házet na svou ženu. "Realita je ale jiná," říká. "Ona samozřejmě starosti se synem chce zase hodit na mě, takže se musíme sejít někde na půl cesty. Nikdo si nechce dobrovolně vzít starosti s dítětem. Všichni mají raději s dítětem ty hezké chvilky, jako s ním blbnout, hrát si s ním a podobně, ale ty starosti musí někdo nakonec zastat," míní Landsman.
Myslí si, že nejnovější kniha bude zároveň poslední z "fotrovské" série. "Téma karantény považuju za vyčerpané. Téma otcovství a každodenního rodinného života vyčerpané samozřejmě není, protože se to celé nějak vyvíjí, ale podle mě už jsem přefotrovanej. Všechno je přefotrovaný a je čas jít dál," hodnotí. Zároveň připouští, že by se k deníčkům ještě mohl vrátit. "Třeba na takový Deníček trapnýho fotra, v době, kdy bude syn v pubertě, se dokonce těším, ale teď výhledově budu psát jiné věci," uzavírá.
