Francouzská skupina nového cirkusu Mur De La Mort atrakci ze třicátých let minulého století obnovila a cestuje s ní po světě. Český biker Richard Gasperotti soubor oslovil během několikadenní zastávky v Praze a domluvil se na své rekordní jízdě. Motocyklová stěna smrti byla k vidění na pražské smíchovské náplavce v rámci festivalu Arena Divadla bratří Formanů.
"Jízdu na stěně smrti jsem chtěl vyzkoušet už jako malý kluk, kdy jsem viděl fotky v jednom časopise," říká jezdec, který v minulosti dosáhl rekordní rychlosti 211 km/h na kole taženém za motocyklem. Na bicyklu také sjel šest činných sopek nebo olympijskou bobovou dráhu v Sarajevu. "Nikdy jsem si však nedokázal představit, jak náročná bude jízda na stěně smrti," konstatuje.
"Nejtěžší bylo přepnout z horizontálního směru na vertikální. Je to úplně jiné vnímání reality. Druhou výzvou byl extrémně kluzký povrch dřevěných stěn. Při jedné jízdě jsem spadl ze tří metrů na záda, protože mi podklouzlo kolo," říká extrémní sportovec.
Jízda na elektrokole po kolmé stěně je podle něj proti motocyklu obtížnější, protože rychlost se přidává šlapáním, které rozhazuje rovnováhu, a její dávkování není zdaleka tak plynulé jako na motorce, kde stačí otočit rukojeť s plynem. Gaspi svou rekordní jízdu absolvoval na elektrokole Mondraker poháněném elektromotorem Bosch. "Na normálním šlapacím kole bez pomoci elektromotoru bych se nikdy nedostal tak vysoko," vysvětluje Gasperotti.
Zatímco zkušení cirkusoví jezdci se na svých motocyklech prohánějí po stěně i bez držení řídítek nebo se zavázanýma očima, on prodělal čtyři těžké pády, než se mu ji podařilo plynule obkroužit. "Normálně trvá až půl roku, než jízdu ovládnete natolik, abyste mohli přidávat další triky. Gaspi se to naučil za jedno odpoledne a za to má můj velký respekt," řekl vedoucí uskupení Raoul, který se této nebezpečné disciplíně věnuje přes třicet let.
Historicky první stěna smrti byla představena divákům na Coney Islandu u New Yorku v roce 1911. Skupina Le Mur de la Mort (Stěna smrti) navazuje na slavnou pouťovou tradici ze třicátých let a nabízí poslední podívanou svého druhu ve Francii.
Téměř sto let stará dráha byla postavena ve Spojených státech a do Evropy se dostala za neznámých okolností. Prošla několika rodinami - Abbinovými, Coutardovými, Romanovými, Riviérovými a možná i dalšími - než svou bohatou pouťovou historii ukončila u Adriena Lapoumeroulie, který ji na sklonku své kariéry prodal dvěma ambiciózním divadelním hercům. Ti si na ní vylámali zuby a kolem roku 1990 ji uskladnili ve stodole v oblasti Auvergne.
Zde byla atrakce opuštěna a odsouzena k téměř jistému zániku, než ji téměř náhodou objevili současní majitelé, kteří ji během pěti let vysušili, zrenovovali a nově nalakovali. Vzhledem k jejímu stáří a originalitě se jim povedlo nechat ji zapsat i na seznam historických památek. Podle dostupných informací se jedná o jednu ze tří posledních existujících stěn smrti na světě.
