"Můj otec spisovatel Ivan Klíma zemřel po dlouhé nemoci dnes brzy ráno doma obklopen rodinou," uvedl syn Michal Klíma.
Vedle Milana Kundery a Bohumila Hrabala bývá Klíma ve světě řazen k nejznámějším českým autorům.
Ivan Klíma se narodil 14. září 1931 v Praze jako Ivan Kauders. Ačkoli nebyl vychováván židovsky, za nacistické okupace strávil tři a půl roku v koncentračním táboře Terezín. V roce 1953 se stal členem KSČ. V roce 1956 absolvoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor čeština a literární věda.
Na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967 Klíma spolu s některými dalšími kolegy odmítl kontrolu KSČ nad kulturou a kritizoval i existenci cenzury, za což byl ze strany vyloučen.
V roce 1969 odjel přednášet do USA. Po svém návratu byl vyloučen z organizací, zbaven možnosti publikovat a jeho díla byla vyřazena z knihoven. Pracoval jako zeměměřič, sanitář, metař či poslíček; většinu času však prožil jako svobodný spisovatel.
Velkou oblibu zaznamenalo jeho literární dílo již v 60. letech, pravidelněji se však na pultech knihkupectví začalo objevovat zase až po roce 1989. V období takzvané normalizace totiž patřil mezi zakázané autory a publikovat mohl jen v samizdatových edicích nebo v zahraničí.
"Literatura má vyprávět příběh, a tím být přitažlivá pro čtenáře"
K jeho nejznámějším dílům patří Bezvadný den, Milenci na jednu noc, Loď jménem Naděje, Milenci na jeden den, Soudce z milosti, povídkové soubory Má veselá jitra, Moje první lásky či novela Láska a smetí. Z polistopadového období vytěžil Ostrov mrtvých králů, Čekání na tmu, čekání na světlo, Poslední stupeň důvěrnosti nebo životopisnou knihu o Karlu Čapkovi Velký věk chce mít též velké mordy, za kterou získal Cenu Franze Kafky. Klíma napsal také několik divadelních a rozhlasových her a knih pro děti.
Prozaik, dramatik a někdejší disident Ivan Klíma bývá ve světě vedle Milana Kundery a Bohumila Hrabala řazen k nejznámějším českým autorům. Ve svých dílech, přeložených zhruba do tří desítek, se často zabýval vztahy mezi muži a ženami, láskou, nevěrou a smrtí. Spisovatel uspěl v 60. letech minulého století, za normalizace se však stejně jako mnoho dalších autorů, kteří vystoupili proti tehdejšímu režimu, ocitl na indexu. Svobodně publikovat mohl Klíma opět až po listopadu 1989.
"Literatura má vyprávět příběh, a tím být přitažlivá pro čtenáře," řekl jednou milovník díla Karla Čapka, o kterém napsal několik knih. "Píšu hlavně proto, že mě to baví, ale zároveň myslím na to, že by to taky mělo bavit ještě někoho jiného," tvrdil tento vášnivý houbař a sběratel starých tisků a map. Klíma byl také nositel mnoha ocenění. Mimo jiné Ceny Egona Hostovského, Ceny Franze Kafky, medaile Za zásluhy či ocenění Magnesia Litera.
Ivan Klíma se narodil 14. září 1931 v Praze jako Ivan Kauders a židovský původ výrazně ovlivnil jeho dospívání, tři a půl roku strávil v koncentračním táboře v Terezíně. Smrti se podařilo uniknout i jeho matce s bratrem, válku přežil také Klímův otec, elektrotechnický inženýr. Po válce Klíma dokončil středoškolská studia a v roce 1956 absolvoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor čeština a literární věda. To už byl tři roky členem komunistické strany.
Začátky v Květech
Začínal jako redaktor v časopise Květy, později působil do začátku normalizace v Literárních novinách, Literárních listech nebo Listech. Od začátku 60. let také začal publikovat, už jeho prózy Bezvadný den, Hodina ticha nebo Milenci na jednu noc si získaly oblibu u čtenářů. Angažoval se i veřejně, na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967 Klíma spolu s některými dalšími kolegy odmítl kontrolu KSČ nad kulturou a kritizoval i existenci cenzury, za což si vysloužil vyloučení ze strany.
V roce 1969 ještě stihl odjet do Spojených států, kde na Michiganské univerzitě v Ann Arboru jako hostující profesor přednášel českou literaturu. Po svém návratu v roce 1970 byl Klíma vyloučen z různých organizací (definitivně také z komunistické strany, kam jej za pražského jara 1968 formálně vzali zpátky), nesměl publikovat a jeho díla musela zmizet z knihoven. Za normalizace pracoval Klíma jako zeměměřič, sanitář, metař či poslíček.
Nepřestával psát, ačkoli vydávat mohl jen v samizdatu nebo za hranicemi. V povídkách a románech ze 70. a 80. let se Ivan Klíma často věnoval tématu životního osudu spisovatele, který je mocí vyvržen na okraj společnosti, a proti bezpráví staví mravní sílu opřenou o důstojnost člověka. Z tohoto období pochází například Soudce z milosti, povídkové soubory Má veselá jitra, Moje první lásky či novela Láska a smetí. V knihkupectvích se jeho dílo mohlo opět objevit až po sametové revoluci.
Po listopadu napsal Ostrov mrtvých králů, Poslední stupeň důvěrnosti nebo životopisnou knihu o Karlu Čapkovi Velký věk chce mít též velké mordy. V letech 2009 a 2010 zaujal dvoudílnými vzpomínkami Moje šílené století. Napsal i několik divadelních a rozhlasových her a knih pro děti, námět pro loutkový film Jiřího Trnky Kybernetická babička nebo předlohy pro některé části kresleného Krtečka. V letech 1990 až 1993 byl předsedou českého centra mezinárodního PEN-klubu.
S manželkou Helenou, která za války také zažila nacistickou perzekuci kvůli částečně židovskému původu, se oženil v roce 1958. Měli syna Michala - novináře, mediálního manažera, od března 2022 do února 2023 vládního zmocněnce pro oblast médií a nyní předsedu správní rady Nadačního fondu obětem holocaustu - a dceru Hanu.
