O tom, ke kolika filmům a televizním seriálům napsal hudbu, dávno ztratil přehled i sám Morricone; ale je jich určitě přes pět set. Přestože jen asi třicet z nich tvoří westerny, právě s tímhle žánrem je Morricone spojován nejčastěji.
Může za to zejména jeho práce na filmech jako Pro pár dolarů, Hodný, zlý a ošklivý nebo Tenkrát na Západě. S jejich režisérem Sergio Leonem vytvořil stejně provázanou autorskou dvojici jako Fellini s Nino Rotou, Lynch s Badalamentim či Hitchcock s Bernardem Herrmannem.
Morricone naerozený 1928 v Římě - je však poslední, kdo by se dal zařadit do jediné škatulky. Dokáže skládat pro jakýkoliv filmový žánr, stejně jako ve své tvorbě umí využít nejrůznější žánry hudební. A přestože čerpá z klasiky, jazzu, rocku, avantgardy i italských lidovek, uchovává si rozpoznatelný styl.
Klasicky vzdělaný skladatel studoval už od dvanácti let na Konzervatoři Santa Cecilia kompozici a hru na trubku. Hrou na trubkou v jazzové kapele si později přivydělával, po studiích se živil aranžováním pro label RCA, díky čemuž spolupracoval i s hvězdami, jako byli Beatles nebo Chet Baker.
Filmovou hudbu začal skládat začátkem 60. let, ale prorazil až po boku bývalého spolužáka Leoneho. Jejich Pro pár dolarů zcela změnilo použití muziky ve westernech. Morricone se kvůli omezenému rozpočtu nemohl opřít o orchestr a nahrát s ním velkolepě aranžované westernové standardy - jak tehdy bylo zvykem.
Místo toho využil v žánru nezvyklé nástroje jako zvonečky, elektrickou kytaru, harfu nebo tradiční sicilské instrumenty. K další revoluci došlo, když v Tenrát na Západě přiřadil jednotlivým postavám jejich hudební témata; ten legendární motiv foukací harmoniky dnes pozná každý.
Morricone se "svými" režiséry rád udržuje dlouhodobý profesní kontakt. V 60. a 70. letech spolupracoval kromě Leoneho zejména s Pasolinim a Bertoluccim a dokázal se přizpůsobit jejich autorskému vývoji. Podílel se také na několika thrillerech "italského Hitchcocka" Daria Argenta.
V 80. a 90. letech se podepsal pod řadu filmů Briana De Palmy (například Neúplatní, za jejichž hudbu byl nominován na Oscara), Rolanda Joffého (Mise - další nominace a soundtrackový hit) a Giuseppe Tornatoreho (opět nominovaná Malena).
Slavná je také jeho hudba pro druhý díl Exorcisty, čarokrásné Nebeské dny Terrence Malicka či Tornatoreho Bio ráj. Podílel se na snímcích Pedra Almodóvara, Romana Polanského, Mikea Nicholse, Olivera Stonea a dalších klasiků.
I jeho doprovod hororu Věc, ve své době nominovaný na "antioscara" Zlatou malinu, je dnes ukázkou minimalismu na pravém místě a přesného pochopení autorského záměru.
Morricone prošel fázemi bombastických orchestrací i experimentů s elektronikou. Nikdy ho však neopustila schopnost napsat chytlavý zapamatovatelný motiv a přinést vlastní variantu režisérovy vize. Jeho hudba většinou nepůsobí služebně: bývá rovnocenným partnerem obrazu, pomáhá budovat příběh a umí stát na vlastních nohou i sama o sobě.
Skladatelův vliv navíc prosakuje daleko za hranice hudby filmové. Za jeho nejznámější skladbu se považuje motiv z Dobrý, zlý a ošklivý, který Ramones používali jako koncertní intro a Hugo Montenegro s ním skóroval v hitparádách na obou stranách Atlantiku. Stejně jako John Zorn později nahrál celou desku Morriconeho písní.
Skladatel spolupracuje s muzikanty natolik rozdílných žánrů, jako je cellista Yo-Yo Ma nebo popový narcis Morrissey. Morriconeho hudbu používají The Mars Volta i Metallica. Ta se podílela i na albu s příznačným názvem We All Love Ennio Morricone, které před Oscary vyšlo. Skladatele tu hrají a zpívají i Renée Flemingová, Herbie hancock nebo Rogers Waters.
Morricone získal Oscara za celoživotní dílo jako teprve druhý skladatel v historii; prvním byl v roce 1986 Alex North, autor hudby k Tramvaji do stanice touha či Kleopatře. Snad tahle cena jeho dílo neuzavře podobným způsobem, jako se to loni stalo režiséru Robertu Altmanovi: devět měsíců poté, co ji dostal, zemřel.
