"Až do smrti zůstal pro uměleckou obec tvůrcem sice výrazným, ale příliš osobitým, který přicházel s nepochopitelnými nároky," napsaly o něm Hospodářské noviny. Podle nich se po válce Preissigovy práce nedočkaly zhodnocení i proto, že mnohotvárný a demokraticky smýšlející autor v komunistické republice nevyhovoval představě uvědomělého umělce.
