Recenze - Film německého režiséra Tobiase Lindnera Vítejte v Oránii, vybraný na festivalu Jeden svět do sekce Bojíte se snášet?, přináší zasvěcenou sondu do fungování svérázného, přibližně tisícihlavého městečka ve vyprahlé poušti centrální části Jihoafrické republiky.
Před dvaceti lety pozemky ve vylidněné obci koupil farmář Carel Boshoff a se svými věrnými v něm buduje a zušlechťuje „národní stát" Afrikánců, které považuje za diskriminovanou a vymírající menšinu.
Jeho pomyslné brány jsou otevřeny všem potomkům holandských osadníků, kteří se v komplikované národnostní realitě země, jejíž představitelé razí multikulturalistickou ideu „duhového národa", necítí dobře a kteří se raději uzavřou do dobrovolné izolace.
Lindner zachycuje v pomalém tempu poklidné životní tempo Oránie, jejíž utopičtí vizionáři si zakládají na ekonomické soběstačnosti (velkou část obchodu obstarává ořechová plantáž a Oránie má dokonce vlastní měnu volně směnitelnou s jihoafrickým randem), na osobní svobodě a na pocitu bezpečí kvůli nízké kriminalitě.
Tak aspoň některé z principů městského samozvaného státečku vychvaluje místní rozhlasová stanice - zdroj ideologické munice pro méně přesvědčené občany Oránie.
Jedna velká rodina
Z kaleidoskopického vyprávění se vynořuje několik výraznějších postav. Johan, řidič autobusu, který se do Oránie stěhuje za prací a prvních pár týdnů se popasovává s nezájmem cestujících. Sám pro sebe si to vysvětluje tím, že si u místních udělal vroubek tím, že v rádiu připustil, že by do svého busu vzal „příslušníka jiné kultury", pokud by zaplatil, mluvil afrikánsky a byl střízlivý.
Do města totiž normálně lidé černé pleti nesmějí. I řidiči dodávky, kteří do Oránie vozí jídlo, musejí svůj náklad složit na hranicích obce. Dokumentarista donutil dva černošské obchodníky, aby přes nepsaný zákaz zajeli se svým nákladem do vsi a tam je konfrontoval se správcem koupaliště, který před kamerou sehrál špatně předstíranou žoviální etudu, jak jsou navzájem největší kamarádi a respektují se.
Také zakladatel Boshoff odmítá jakékoli rasistické pohnutky. Tvrdí prostě, že chce vytvořit oázu afrikánské kultury a ochránit svůj jazyk před rozplynutím. Lindner nezvolil žádnou konfrontační metodu a své hrdiny vykresluje s empatií a dává divákům prostor, aby si udělali svůj vlastní názor.
Život v Oránii má bezpochyby mnohé velmi lákavé rysy. Pocit odpovědnosti za sama sebe se tu spojuje s komunitní pospolitostí. Oránie vyznívá jako jedna velká, lehce sektářská rodina, která nenechá člověka padnout, když se dostane do problémů.
Život tu je jedna velká idyla oproštěná od shonu civilizace. „Žijeme svůj sen," říká Carel Boshoff. „Náš ideál nás spojuje," přizvukuje text jednoho z četných propagandistických billboardů. Pokud je ale cestou k naplnění ideálu taková rasová segregace jako v Oránii, nejde najít pro vizi strážců čistoty afrikánské kultury příliš pochopení.
Festival Jeden svět 2013 film Vítejte v Oránii promítá:
10.03., 19:30 Světozor velký sál
11.03., 18:00 Atlas malý sál
