Recenze - Program letošního karlovarského festivalu obsahuje velké množství portrétních snímků soustředěných kolem jedné výrazné osobnosti, jíž se přizpůsobuje děj i styl celého díla. Ať už vezmeme latinskoamerické hlídačské snímky Gigant a Parque vía, jihokorejskou Matku nebo britského Bronsona, vždy máme co do činění s jedinou silnou a výjimečnou postavou, která táhne celý film kupředu.
Mléko strachu do této linie jednoznačně spadá. Snímek režisérky Claudie Llosové rozkrývá život ve venkovských oblastech současného Peru skrze postavu mladé ženy jménem Fausta, na níž lpí stigma spojené s pověrou o dětech narozených za války.
Čtěte také: Nejzajímavější filmy karlovarského festivalu
Podle této pověry jsou válečné děti odkojené „mlékem strachu", které otravuje jejich duši. Faustina osobnost je drastickým způsobem formována válečnými zkušenostmi její matky a zakořeněný strach ze znásilnění hrdinka zaplašuje mimo jiné i dosti radikální formou antikoncepce, kterou na sebe aplikovala.
Děj snímku se ovšem odehrává už v době míru a zakládá se na kontrastu Faustina přístupu ke světu oproti životnímu stylu její rodiny a okolní společnosti.
Peru je představována jako země bizarních kýčovitých rituálů typu hromadných svateb či jásavě pomalovaných rakví. V těchto radostech se rozpouštějí životy ostatních vesničanů, zatímco Faustina otrávená duše sice tone v ustrašené osamělosti, ale zachovává si vnitřní integritu, díky níž její osudy lze sledovat jako smysluplný příběh.
Fausta je z rodu asociálních, sexuálně frustrovaných hrdinů podobně jako hlavní postavy Giganta či Parque vía. Její odtažitý přístup ke světu udává tón celému filmu. Příznačná pro celý snímek je už úvodní scéna, která začíná zpěvem staré ženy, kterou vidíme v detailním záběru ležet na posteli. K jejímu zpěvu se později přidá hlas Fausty a její hlava následně vpluje do záběru.
Snímek je natáčen zejména ve statických záběrech, které podtrhují strnulost a pomalost hrdinčiných pohybů. Výrazným prvkem filmu jsou písně, které si hrdinka zpívá a které metaforicky komentují děj a zároveň dodávají filmu melancholickou náladu.
Mléko strachu patří k vrcholům letošního festivalového programu. Ze zmiňovaných portrétních dramat má nejširší záběr a je nejoriginálnější. Fausta zde není jen představitelkou okrajového způsobu života, který lze vztahovat ke zbytku společnosti nanejvýš nepřímo jako její symptom. Naopak, figuruje zde jako svorník mnoha úrovní peruánské společnosti, od její venkovské rodiny, přes bohatou starší dámu, u níž hrdinka pracuje jako služebná, až po její zemřelou babičku.
Mléko strachu (La teta asustada). Peru, Španělsko, 2008. Režie: Claudia Llosa. Hrají: Magaly Solier, Susy Sánchez, Efraín Solís.
