Hranice mezi Slovenskem a Českou republikou by neměly existovat, natož aby je hlídali muži v černých kombinézách a zelených vestách, kteří přesně vědí, jaká auta hodlají prohledávat.
Se slovy "vy víte, kam patříte" nás odstavili a jali se zkoumat jak vůz, tak osobní věci každého z naší čtyřčlenné, nevinně vypadající posádky. Nic nenašli. Poučení: Nevozte s sebou za hranice žádné drogy a zbraně.... nebo je aspoň dobře schovejte.
O slovenských dopravních policistech strašících české řidičky tisícikorunovými pokutami nemá cenu mluvit. To už byla jen třešnička na dortu bloudění okolo Trenčína a hledání správné příjezdové cesty na letiště. Značení organizátoři trochu podcenili.
Zábava především
Zaparkovat, postavit stan, občerstvit se - a dovolená mohla začít. Výhodou Bažant Pohody je absolutní user friendly charakter. Přestože rozloha areálu nebyla nejmenší, zdálo se, že to nikam není daleko. Pro pivo, pro jídlo, na záchod, za zábavou, za hudbou.
I když mohl mít návštěvník zpočátku lehké problémy s orientací, zmizely v momentě, kdy si to veliké P - do tvaru tohoto písmena byly festivalové atrakce a stage uspořádány - poprvé celé oběhl.
Což ovšem mohlo trvat celé páteční odpoledne, protože vždycky bylo kde se zaseknout, co pozorovat, co poslouchat. Připomínalo to jednu velikou pouť - včetně balonků a perníkových srdcí, kde kolotoče nahradily dva jeřáby s bungee jumpingem a střelnici s papírovými růžemi střelnice u stanu slovenské armády.
A všude vonělo pivo a kofola a klobásy, kukuřice a kuřecí. A slunce svítilo, ačkoli celou cestu přicházel jeden liják za druhým. Pohoda.
Páteční fragmenty
Ani nebylo třeba podtrhávat si v programu, co všechno by člověk chtěl slyšet, protože kamkoli se člověk vrtnul, tam se něco dělo. Autora článku a jeho bandu potenciálních pašeráků přivítali na Pohodě roztančení chlapci z Beninu a jejich úžasná rytmika Gangbé brass band. Patřila jim Kofola Stage, jedna za čtyř největších, která se nacházela nejblíž stanovému městečku pro motoristy.
A pak už to jelo: Stereo MC's nestárnou, ač jejich frontman vypadá jak postava z románu od Irvina Welsche, a jejich hip-hop funk rozhýbal publikum skoro stejně ladně, jako se vlnily dvě nádherné čokoládové zpěvačky na pódiu.
Pixies, headlineři pátečního dne, připomněli vystoupení Buzzcocks v pražském Futuru. Vypadají staře, ale šlape jim to líp než kdejakým mladíčkům, kteří se kapelami jejich typu inspirují.
Hana Hegerová musela být překvapena, kolik lidí ocenilo, že konečně přijala pozvání neodbytných organizátorů. A Zero 7 zase, že i přes počáteční technické problémy, kdy po čtyřech skladbách přestalo fungovat prakticky všechno, zbylo před pódiem dostatek diváků dychtivých po jejich najazzlém downtempu.
Scratch Perverts v Samsung stage, obrovském a dokonale nazvučeném stanu předvedli takovou show, že na ni byl krátký i agresivní drum'n'bass následujícího Andyho C. Přestože to měli být Pixies a mohli být Stero MC's, byli to právě Scratch Perverts a jejich hrátky s vinylem, které se staly vrcholem pátečního večera.
Sobotní fragmenty
Vítr foukal, a tak si nikdo nevšiml, že slunce pálí jako žehlička - odtud všechny ty rudé nosy, čela a ramena.
Ještěže Coldcut byli ve stanu, když už museli hrát od dvou. Jejich audiovizuální elektronické orgie v člověku zanechaly pocit, že zakladatelé labelu Ninja Tune posunuli hudbu někam dál a udělali z ní skutečné umění.
Ondřej Havelka a Melody Makers už to v Trenčíně znají. Na Pohodě nebyli poprvé. A hodí se tam, tomu věřte. Jejich melodie 20. a 30. let pohodové jsou až až a skvěle člověka připraví na dvouhodinou frontu před jeřábem
Švédští The International Noise Conspiracy tu byli jediným zástupcem trendy kytarovek. Publikum se tvářilo trochu rozpačitě na jejich "vystajlované" oblečení i pohyby, frontman se snad učil od Jaggera nebo co - ale nakonec se nechalo strhnout návalem vskutku neoriginálního, nicméně chytlavého a nabroušeného rock and rollu.
Jenomže konkurovat domácím Bez ladu a skladu prostě nelze. Atmosféru před pódiem snad nejlíp dokumentuje, že přídavek si návštěvníci vynutili skandováním Udavač, Udavač!!! a pak, stejně jako mnohokrát v průběhu koncertu, si celou píseň zazpívali s kapelou.
Skye Edwardsová ale všechno vyhrála na celé čáře. Přestože publikum nejvíc ocenilo ty tři skladby od Morcheeby a předělávku Feeling Good, Inc. od Gorillaz, které vložila mezi novinky z aktuálního alba Mind How You Go.
Jenom se smála a nakonec diváky naučila dvojhlasně zpívat "say amen". Byl to ten nejklidnější, nejmilejší a nejtklivější vrchol festivalu, který lze zažít.
A na závěr Chicks On Speed na tu pozdní hodinu (vystupovali ve tři čtvrtě na dvě) a na tu zimu se na ně přisel podívat slušný zástup lidí. Jenomže kdo by nechtěl vidět trojici šílených ženských ve vlastnoručně šitých, neméně šílených kostýmech a slyšet jejich electroclashový nářez?
Byla to Pohoda. Prostě absolutní, bezkonkurenční, snad jen těmi přeplněnými toi toi kabinkami lehounce narušená pohoda. Kdo nevěří, ať tam jede zase za rok.