I v jejím životě hrála rozhodující úlohu stanice King Gross, kde se před Harrym Potterem poprvé otevírá kouzelný svět kouzel. Tady se kdysi potkali její osmnáctiletí rodiče. Rok na to se konala svatba, o rok později se narodila Joanne a za další se Rowlingovi rozrostli o další dívku Di, dnes úspěšnou právničku.
V sousedství jejich domu nedaleko Bristolu bylo vždy prý hodně dětí, se kterými si věčně rozhádané sestry hrály, Rowlingová vzpomíná na bratra a sestru Potterovy, jejich jméno jim prý záviděla. V době, kdy už potterovská mánie rezonovala světem, to vyštrachali britští žurnalisté. Pan Potter se svěřil, že je Harry, a jeho matka si přisadila, že prý malá Joanne chodila oblékaná jako čarodějnice.
Rowlingová to odmítla komentovat, na svých stránkách jen uvádí, že Potter hodil jednou po její sestře kámen, což mu prý oplatila tím, že jej přetáhla po hlavě plastikovým mečem."Jen já jsem mohla na Di házet kameny," dodává.
Po absolvování university v Exeteru pendlovala mezi pracemi a kvůli příteli mezi Manchesterem Londýnem. Jednoho dne v přeplněném vlaku se jí v hlavě zjevila myšlenka na Harryho Pottera.
Ještě ten den večer začala psát. Kniha zdárně pokračovala až do okamžiku, kdy mladé autorce umřela matka. Utekla do Portugalska učit angličtinu a tam pomalu měnila původně fantaskní pohádku na příběh s mnohem temnějšími rozměry.
Tady také potkala otce dcery Jessiky. Manželství ale nevyšlo a po neúspěšném vztahu zamířila do Edinbughu za sestrou. Učila na škole a každou chvilku po práci, kdy Jessica usínala na procházce v kočárku, mířila k nejbližší kavárně, kde podle svých slov "psala jak divá" protože doma neměla na topení.
Když knihu po několika letech dokončila, zaslala tři první kapitoly nakladateli. "Vrátili to tak rychle, že to museli poslat poštou zpět ještě ten den, kdy to dostali." Až v roce 1996 se ozývá její agent, že nakladatelství Bloomsbury knihu vydá. Dál už se příběh odvíjí známým směrem.
Celosvětová mánie udělala z Rowlingové nejbohatší spisovatelku všech dob, která se těší nejen oblibě čtenářů. Kvality uznává i část kritiky; ta druhá oponuje, že na tak rozsáhlý projekt nemá zkušenosti. Že se jí sága trochu drolí pod rukama a že už začalo být trochu otravné Brumbálovo: "Láska, Harry, láska." Nikdo ovšem nevyvrací pověst autorky, která přilákala děti opět ke čtení.
Ani Rowlingová ale není jen vyznavač Brumbála, má a zdatně využívá marketingový talent. Zdatně pomáhá s propagací filmových adaptací, které znovu roztáčejí zájem, zručně komunikuje s fanoušky, ochotně s novináři rozebírá výklady svých knih.
A tak se čtenáři nejen britských médií dozvídají, že postava Voldemorta čerpá z Macbetha a že její záliba v divokých scénách na konci vyplývá z ambic vyrovnat se v pointování Jane Austenové. Přiznává i inspiraci Letopisy Narnie. A když vloni prohlásila, že v posledním díle možná nechá svého hlavního hrdinu zemřít, postarala se o mediální diskusi, do které se zapojili i věhlasní spisovatelé, mimo jiné John Irwing nebo Stephen King. Vzkazovali, aby nechala Pottera žít.
Poslední, sedmý díl vyšel 21. července a zájem znovu stvrzuje pověst Harryho Pottera jako nejúspěšnější prozaické ságy přelomu tisíciletí. "Děti se s jejími knihami musí ztotožnit. Roli hraje i reklama, ta však není to hlavní. Potterománie vypukla až u čtvrtého dílu. Série má své kvality, kterými čtenáře přitáhla," říká její český překladatel Pavel Medek.
A možná není sedmý díl poslední, který dostane do ruky. Vydavatel se nechal slyšet, že dvaačtyřicetiletá Rowlingová možná ještě do potterovské ságy vstoupí. Její mluvčí uvedl, že říká: "Nikdy neříkej nikdy."
