Recenze – Muzikál v nastudování Libora Vaculíka uvedlo ve dvou premiérách 25. a 26. září Forum Karlín, které jím zahájilo muzikálové produkce na tamější scéně. Přestože se může zdát, že je tato shakespearovská klasika už tak trochu „ohraná“ a nemůže už ničím překvapit, opak je pravdou. Česká muzikálová produkce nenabízí příliš kvalitních kousků, takže Romeo a Julie bude vynikat jako jedno z nejzdařilejších představení.
Nápad vytvořit věrnou kopii francouzského zpracování byl trefou do černého. Říká se, že není nad originální zpracování, u našich muzikálů toto tvrzení příliš neplatí. Většina původních děl je označována za brak. Najdou se sice výjimky, přesto původní muzikály často zaostávají za těmi, které se již osvědčily v zahraničí. Dává tomu za pravdu právě novinka inspirovaná francouzským citem pro umění a velkoformátovým divadlem. Podmanivá hudba s lyrickým nádechem Gérarda Presgurvice je tím nejlepším, co dílo nabízí.
Hezky se poslouchá, a to i v kombinaci s českým textem, jehož přebásnění se ujal Jan Fischer. Pochvalu zaslouží nejen překlad písní, ale i mluveného slova. Jen těch pár vulgárních slovíček by mohlo být ušetřeno, do klasiky prostě nepatří. Ale to už je asi zažitý nešvar našich divadelníků.
Celkem zvláštní je výslovnost jména titulní ženské postavy. „Džulie“ by se zajisté hodilo do představení vycházejícího z anglického uvedení, nikoli francouzského. Lepším dojmem by působila výslovnost jména v češtině.
Výpravný muzikál zaujme propracovanou scénou symbolizující italskou Veronu, té na půvabu a určité kolosálnosti přihrává do karet obrovské jeviště, kterým karlínské Forum disponuje. Nemusíte se bát žádných přehnaných projekcí, kterými své diváky krmí většina muzikálů. Autor scény Martin Černý spolu s tvůrci vsadili z velké části na světelný design, který dotváří už tak velmi příjemnou podívanou.
Roman Šolc opět dokázal, že patří mezi dvorní tuzemské kostýmní výtvarníky. Herce oblékl do slušivých a elegantních kostýmů a ponechal zdařilý nápad, který se osvědčil již v originálním francouzském uvedení, a sice rozdělení dvou znepřátelených rodů do svých rodových barev. Montekové se tak po jevišti prohánějí v modrém, Kapuleti v červeném šatu.
Největším pěveckým zážitkem premiérového obsazení byl Martin Růža, nepříliš známý zpěvák, který zaujal svým obdivuhodným hlasovým rozsahem. Ze „svého“ Pátera Lorenza vykouzlil postavu, kterou na jevišti rozhodně publikum nemůže přehlédnout, a to i přesto, že tam tolik prostoru nemá.
Za vyzdvihnutí stojí Romeo ztvárněný Vojtěchem Drahokoupilem. Přestože je pro něj role muzikálovým debutem, jistě si najde spoustu fanoušků i mimo svou kapelu New Element. Jeho hlas příjemně oživil francouzské melodie a v hereckých partech projevil jak svou mladickou suverénnost, tak i romantickou duši. Výrazný byl Martin Šemík coby Tybalt, jeho dvě „sólovky“ opravdu stojí za to.
I Tereza Navrátilová se s postavou Julie hezky sžila. Mladá půvabná herečka zaujme jak typově, tak prožitím role, pěvecky se v nízkých polohách hezky poslouchá, v těch vyšších už se trošku ztrácela. Důvodem je snad dost hlasitá hudba, již v některých pasážích nestačili „uřvat“ ani jiní účinkující. To se však s počtem přibývajících repríz snad dopiluje.
Libor Vaculík si kromě stěžejních postav dal záležet i na výběru představitelů z řad company, z nichž vyčnívají především taneční kreace postav Zla a Nenávisti, které provází představení téměř po celou jeho dobu.
Chystáte-li se na Romea a Julii, vězte, že nepatří mezi nejkratší muzikálová představení. Přesto vám celé tři hodiny nedovolí se jakkoli nudit. Nebo alespoň dámskému osazenstvu, přeci jen příliš diváků z řad mužů romantické dílo natolik neocení.
Čtete rádi zpravodajský on-line deník Aktuálně.cz? Podpořte nás v anketě českého internetu Křišťálová lupa. Hlas nám můžete dát zde. Děkujeme!
