Recenze - Maledivy jsou jednou z nejníže položených zemí světa. Souostroví čítá kolem 200 obydlených ostrovů z celkového počtu 1192. Při leteckém pohledu, jenž otevírá dokument Jona Shenka Prezident Malediv, to vypadá, jako by výškové budovy vyrůstaly přímo z vln.
Autorův portrét Mohameda Nasheeda, politického vězně, který stál v čele demokratizačního procesu své země ovládané třicetiletou diktaturou, spojuje politiku a ekologii způsobem, který není obvyklý. A ani nemůže být.
Země mizející ve vlnách
V roce 1978 se na Maledivách k moci dostal prezident Maumoon Abdul Gayoom, během jehož třicetileté vlády bez faktické opozice panovaly autokratické poměry. Mohamed Nasheed byl za svou snahu zvrátit nedemokratický chod země pětkrát vězněn, v té době bylo i mučení běžnou záležitostí.
Na začátku milénia došlo ke zlomovým událostem; v roce 2003 se medializoval případ muže umučeného k smrti a obraz krutosti mobilizoval veřejnost k radikálním protestům. Nasheed založil Maledivskou demokratickou stranu (vzhledem k politické situaci musel politickou změnu připravovat v zahraničí) a v prezidentských volbách v roce 2008 těsně zvítězil.
Shenkův film ovšem není jen obrázkem politického převratu a jeho přímého a charismatického strůjce, tím vše pouze začíná. Maledivy totiž čelí hrozbě brzkého zániku. Vlny ukusují metry pobřeží a boj s erozí půdy nelze vést pouze za pomoci lokálních prostředků. Dokument sleduje především první rok Nasheedovy vlády - dobu, kdy se připravuje na kodaňský summit o klimatických změnách.
Nasheed srovnávaný někdy s Havlem vystupuje jako politik, který nedbá na oficiality, jde vždy přímo na věc; v situaci, kdy jeho národ čelí doslova anihilaci, není prostor pro kudrlinky. A ve světle osudů země, která ukazuje, že klimatické změny se dějí tady a teď, lze vskutku s intenzitou pocítit, že opravdu není čas na politické kompromisy, jež problémy často spíše odsouvají, než řeší.
Nasheed zastupuje jednu z nejmenších zemí světa, ale jeho hlas je slyšet. Vyjednává se zástupci největší mocností o nutnosti závazku ke snížení emisí, neboť pro jeho zemi jde pravděpodobně o jedinou možnost záchrany. Za 10 let už může být pozdě. Na otázky reportérů, jaký mají Maledivy plán v případě, že neuspějí ve snaze o mezinárodní dohodu s Čínou, Indií, USA a dalšími mocnostmi, odpovídá Nasheed zdánlivě šokujícím způsobem: „Žádný. Prostě zemřeme." Silná slova nejsou politickým vydíráním, ale bojem za jedinou šanci na záchranu.
Kabinet pod vodou
V pozadí Shenkova dokumentu lze vyčíst mnohé. Obraz muže, který vybojoval svobodu ve své zemi a nyní se snaží bojem za její záchranu změnit celý svět, ukazuje, že všechny změny je třeba započít na lokální úrovni. A nepřímo říká též, že není možné, aby se problémy začaly řešit, až když jde o život. Nejsmutnější však je, že ani situace, v níž je v sázce existence a identita celého národa, není dostatečně alarmující.
Lze jistě mluvit o idealismu či naivitě, ale Nasheed reprezentuje přístup, který by měl být příkladem všem politikům. Nebojí se působivých propagačních aktivit - v jednom televizním spotu hovoří do kamery přímo z vln, dokonce svolá zasedání kabinetu pod mořskou hladinou. Ale vždy jde o přímou správu jak lidem-voličům, tak nejmocnějším hlasům v OSN a dalších světových organizacích.
I za pomoci sugestivních záběrů „ráje na zemi" doprovázených kontemplativní a zároveň depresivní hudbou Radiohead či Stars of the Lid přináší snímek zprávu o tom, že ve světové politice už není prostor na taktiku a kompromisy. Příklad Nasheeda, který svým neúnavným lobováním v Kodani dosáhl alespoň určité shody na potřebě snížit emise, by měl mít motivační charakter.
Hořkou pachuť sisyfovské snahy mu nedodávají jen závěrečné titulky o tom, že emise navzdory rozhodnutím v roce 2009 ještě narostly, ale též poslední zprávy z Malediv, o nichž už se snímek nezmiňuje.
Čtěte také:
Pozor na dovolenou, demokratické Maledivy se potápějí
O Nasheedovi sice loni britský premiér David Cameron prohlásil, že v něm našel svého nového nejlepšího přítele, kterého by spolu s Obamou, Clintonem, Sarkozym a Johnem Keyem pozval na svůj rozlučkový večírek, prezident Malediv však před několika týdny rezignoval na funkci na základě protestů vyvolaných příznivci bývalého režimu.
Zázraky se zjevně nedějí na globální ani na lokální úrovni. My, kteří si žijeme „sametový sen", bychom si to měli uvědomovat dnes a denně.
