Osmnáct let nevinně za katrem. Ze Ztraceného ráje mrazí

Jan Gregor Jan Gregor
11. 10. 2012 12:02
Film Ztracený ráj 3: Očistec dává nový rozměr časosběrnému formátu
Trojice odsouzených před devatenácti lety...
Trojice odsouzených před devatenácti lety... | Foto: MFDF Jihlava

MFDF Jihlava 2012 - Dokumentaristé Joe Berlinger a Bruce Sinofsky se před devatenácti lety ocitli na tom správném místě. Byli s kamerami u vyšetřování brutální vraždy tří osmiletých kluků, která rozdmýchala emoce nejen v Arkansasu, ale v celé Americe. Sledovali také nalezení domnělých pachatelů, trojice šestnáctiletých teenagerů, a jejich odsouzení na základě hodně pochybných důkazů.

V roce 1996 o kauze natočili první z filmů. Pomohl rozvířit zájem o osud mladých mužů, kteří od začátku tvrdili, že jsou nevinní a v případě sugerovaného iniciátora masakru Damiena Echolse, který byl odsouzen k trestu smrti, pravděpodobně napomohli tomu, že je ještě stále naživu.

Loni vznikl poslední díl časosběrného soudního dramatu s názvem Paradise Lost 3: Purgatory (Ztracený ráj 3: Očistec). Letos se dostal do nominované pětice v boji o Oscara za dokumentární film a nyní ho uvádí v sekci Zvláštní uvedení festival v Jihlavě.

... a dnes.
... a dnes. | Foto: MFDF Jihlava

Vrah běhá po svobodě

Konec dechberoucího příběhu rozprostírajícího se přes téměř dvě dekády obsahuje něco na způsob cynického happyendu, který jako by vypadl z Hlavy 22. Trojice odsouzenců, známá jako „westmemphiská trojka", za níž se kromě stovek bezejmenných aktivistů postavily i celebrity typu Johnnyho Deppa nebo Petera Jacksona, byla propuštěna na svobodu.

Podle nějakého bizarního justičního precedensu z minulosti museli oficiálně přiznat svou vinu (a jedním dechem přitom dodávali, že se stále cítí nevinní) a arkansaský soud jim přiřkl trest v podobě kopírující počet let a dní, které si již odseděli. Vzdali se tak ovšem práva soudit se se státem kvůli tendenčnímu procesu, který jim zničil život. Pozitivní pointu zpochybňuje i skutečnost, že skutečný vrah uniká spravedlnosti a film Berlingera a Sinofského na něj přesvědčivě ukazuje prstem.

Terry Hobbs, jeden z výrazných hrdinů snímku, byl pěstounem jednoho z umučených chlapců, a policie ho při původním vyšetřování zcela vynechala z okruhu podezřelých. Když se na jeho osobu zaměřili v posledních letech aktivisté a právníci odsouzených, ukázalo se, že nemá na dobu vražd alibi, lhal o tom, že chlapce v den vraždy neviděl a na těle jedné oběti se nalezl vlas, který podle DNA analýzy mohl patřit právě jemu (a s ním dalšímu jednu a půl procentu americké populace).

Podezřelý Terry Hobbs soudu uniká.
Podezřelý Terry Hobbs soudu uniká. | Foto: MFDF Jihlava

Trilogie Paradise Lost dává nový rozměr časosběrnému žánru. Takový René Heleny Třeštíkové je vedle něho banální chronologickou vyprávěnkou, byť vypráví také o životě ve vězení. Berlinger se Sinofskim vyprávějí přehledně i přes ostré střihy a náhlé časové skoky. Neustále jsme konfrontováni s tím, jak se za těch osmnáct let změnili hrdinové, kteří za katrem strávili víc než polovinu svého života.

V šestnácti to byli naivní vyjukaní puberťáci, kteří doplatili na hlad veřejnosti a médií po nalezení viníků, na přílišnou horlivost policie a soudu a na předsudky bigotního amerického maloměsta. Zejména vůdce odsouzených Damien se lišil emo vzhledem i koníčky a od toho už nebylo daleko, aby justice z jeho party nevytvořila bez jakýchkoli relevantních důkazů nebezpečný satanistický kult.

A způsob, jakým se tvůrci démonizace nevinných puberťáků (soudce, státní zástupce) v dalších letech bránili jakékoli možnosti na znovuotevření procesu a nového posouzení důkazů, ukazuje stát v hodně nepříznivém světle. Od filmu Errola Morrise Tenká modrá linie, který také pomohl k propuštění nevinného člověka z vězení, se v Americe neobjevil působivější dokument poukazující na nespravedlnost soudního systému. Justice v Americe možná není slepá, ale určitě má šedý zákal.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 


 

 

Právě se děje

před 34 minutami

Ingebritsen má z atletického HME double, vyhrál i trojku

Nor Jakob Ingebrigtsen po triumfu na 1500 metrů vyhrál na atletickém halovém mistrovství Evropy i závod na 3000 metrů. Dvacetiletému běžci se v Toruni povedl podobný double jako na venkovním ME 2018 v Berlíně, kde vyhrál závody na 1500 a 5000 metrů.

Díky zrychlení v závěru Ingebritsen vyhrál nejdelší halový závod v osobním rekordu 7:48,20. Na trojce obhájil titul z předloňského HME v Glasgow, kde na patnáctistovce nestačil na Poláka Marcina Lewandowského. Toho letos porazil.

Na halový evropský trůn v sedmiboji se vrátil nejlepší vícebojař současnosti Kévin Mayer. Devětadvacetiletý Francouz nasbíral 6392 bodů, čímž zaostal o 87 bodů za svým evropským rekordem z HME 2017 v Bělehradu. Španělský obhájce titulu Jorge Ureňa tentokrát získal stříbro (6158), bronz zůstal v Polsku zásluhou osobního rekordu Pawla Wiesiolka (6133).

Titul na 60 metrů překážek obhájila Nizozemka Nadine Visserová v nejlepším letošním světovém čase 7,77 sekundy. Zvítězila před britskými sestrami Cindy Semberovou (7,89) a Tiffany Porterovou (7,92). Třiatřicetiletá Porterová si pro medaili doběhla v roušce.

V dnešním finálovém programu se z českých atletů představí jen štafeta čtvrtkařů, která nastoupí ve složení Vít Müller, Pavel Maslák, Michal Desenský a Patrik Šorm.

Zdroj: ČTK
Další zprávy