Recenze - Režisérská dvojice Donal Mosher a Michael Palmieri se pustila ve svém snímku Mimo příbalový leták do horkého tématu. Jejich dokument, zařazený do programu festivalu Jeden svět, popisuje, jak nezdravý vliv má na naše životy - nebo spíše americké - farmaceutický průmysl.
Film otevírá širokou škálu problémů od přílišné dostupnosti léků na předpis po neetické využívání lidských pokusných králíků při testování nevyzkoušených farmak. Trpí proto jistou nezacílenosti, protože se věnuje spoustě dílčích aspektů problematiky, ale žádnému z nich do dostatečné hloubky. Je to spíše ten typ alarmujícího dokumentu typu Sicka Michaela Moorea, který se nezatěžuje propracovanější argumentací, ale spíše pomocí sentimentálně vyprávěných lidských příběhů buduje v divácích depresivní pocit, že v systému farmaceutického průmyslu je všechno špatně.
V nebi není deprese
Režiséři se přitom nepouštějí do syntézy odhalovaných informací, spíše spoléhají na to, že příběhy osmi protagonistů, kteří ve se ve snímku svěřují se svými problémy, dávají dohromady nějakým konzistentní celek. Nefunguje to vždycky a úplně.
Nejemotivnější (a nejmooreovštější) je asi příběh Mary Weissové, která vzpomíná na syna Dana, jenž se jako student medicíny zúčastnil testů nových antidepresiv a na základě vedlejších účinků léku spáchal sebevraždu. Je to jistě silná story, ale vyprávěná tím nejprvoplánovějším způsobem - detaily na tvář zdrcené matky a záběry fotografií syna.
Mnohem zajímavější se zdá být část příběhu, kterou nám tvůrci odhalují jednou větou až v titulcích. Tahle žena se pustila do lobbingu za úpravu legislativy v oblasti testů na lidech, a ve státě Minnesota uspěla. Škoda, že je to ve filmu odbyto takhle krátce.
Sledujeme dále příběh mladého válečného veterána z Abú Ghraib (autoři ho bez varování doprovázejí fotografiemi utržených kousků těl, asi aby nám názorně ukázali, z čeho vyrůstá jeho poválečné trauma), který psychiatři předepsali spoustu léků, ale on si stěžuje, že by potřeboval hlavně s někým sdílet své pocity. Nakonec si nachází cestu do sdružení pomáhajícího válečným veteránům.
Tvůrci také divákům předkládají trudný osud paní s bipolární diagnózou, která se udržuje při životě tím, že se každý den naláduje dvacítkou různých léků.
Odbornější hledisko zastupuje bývalý expert firmy Pfitzer, který se stal kritikem praktik farmaceutických společností, bulvárnější obraz tématu doplňuje muž, který si na testech léků na vlastní kůži udělal živnost a nyní je utrácí v Las Vegas, nebo pár excentrických dredařů, jimž peníze z testů umožnily zaplatit si vlastní svatbu.
Celý film je invenčně a efektně nasnímaný a smysl tvůrců pro jemnou ironii zastupuje například skutečnost, že se snímkem jako leitmotiv prolíná píseň Carter Family ze třicátých let nazvaná příznačně No Depression in Heaven. Jenže i když byl snímek v Americe velmi dobře přijat, nemůže se člověk zbavit dojmu, že v mnoha ohledech jen klouže po povrchu a příliš se spoléhá na stylistická klišé aktivistické linie dokumentární tvorby ve Spojených Státech.
Jeden svět 2013 film Mimo příbalový leták promítá:
12.03., 19:30 Francouzský institut
