MFF Karlovy Vary 2014 - Křišťálový glóbus si z Varů neodnesl jen Mel Gibson. Jeden exemplář si doma vystaví i režisér William Friedkin, osmasedmdesátiletý americký režisér, proslavený především Vymítačem ďábla a Francouzskou spojkou.
V krátkém projevu po obdržení ceny se rozmluvil především o pražském jaru coby události zásadní i pro americké umělce. Ti se podle Friedkina pod jeho vlivem odvážili výrazněji vystupovat proti domácímu establishmentu. Zmínil konkrétně Ostře sledované vlaky Jiřího Menzela, s nímž se před pár hodinami setkal a zapózoval fotografům.
Zdálo se, že Friedkin ohledně vlivu nové vlny na svou generaci maličko přehání, jeho slova se ale českému uchu jistě poslouchala hezky. "Mě a mé kolegy ovlivnily evropské filmy 50. a 60. let, například Felliniho a Antonioniho. V roce 1967 jsme viděli film Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky, který zásadně ovlivnil mou generaci," řekl Friedkin.
Víc se od něj dozvíme až po páteční master class, středeční pozdní večer už totiž patřil zremasterovanému snímku Mzda strachu z roku 1977, remaku stejnojmenného vynikajícího počinu z raných padesátých let, popřípadě další adaptaci knihy knihy J. Arnauta.
"Tento film patří k mým nejoblíbenějším. Když jsem dokončil Vymítače ďábla, což byl film o záhadách víry, chtěl jsem natočit snímek o záhadách osudu. Jeho postavy nejsou hrdinové, těch je velice málo, ale existují - připomeňme si pražské jaro. Doufám, že vám tento sedmatřicet let starý film nebude připadat zastaralý, věřím, že je nadčasový," dodal Friedkin.
Bohužel se v něm ukázalo, že Friedkin i přes bohatou filmografii zůstává "rukojmím" dvou kultovních děl z dobrého důvodu. Jeho Mzda totiž zásadně pokulhává za originálem, a to především kvůli přepálené expozici, která na sebe strhává pozornost na zbytečně dlouhou dobu a nedovoluje pak rozvinout silný příběh do dostatečné hloubky.
Čtyři muži ve dvou nákladních autech tu přepravují vysoce nestabilní nitroglycerin skrze nehostinnou džungli. Jediný prudký pohyb může vyvolat ničivou explozi, jediné zaváhání může stát odvážlivce život. Lákadlo vysoké odměny je ovšem pro čtyři zatracence příliš neodolatelné, aby na něj nekývli. Něco tak napínavého přece musí strhnout!
Friedkin se ale do svého námětu poněkud zamotal. Zatímco originál tento motiv rozvíjí po většinu stopáže, "nová" verze se velmi dlouho věnuje tomu, jak se vlastně protagonista (Roy Scheider) do jihoamerické džungle dostane. Tento přehršel informací pak ale není příliš využít, když jádro filmu tkví stále ve vztahu čtyř řidičů a extrémním napětí. Předlouhý úvod, jenž zabírá většinu z dvou hodin, aniž by však svou hodnotou přestal plnit roli pouhého úvodu, tak trestuhodně brání v rozvinutí zajímavého příběhu.
Ve dvou úžasných scénách plných napětí sice slavný režisér potvrzuje, jak sugestivně umí pojímat vypjaté momenty, celek však nedorovnává jeho vrcholy ani zdaleka.
Přesto si Friedkin Křišťálový glóbus neodnáší nadarmo, i kdyby Vymítač ďábla byl jeho jediným počinem. Tento atmosférický snímek totiž dodnes patří mezi nejvýznamnější a nejlepší horory. Paradoxně ze stejných důvodů, jež tolik nesluší Mzdě strachu - dlouhá příprava nás tu, tentokrát ale efektně, připravuje na třeskuté finále.
