Magnason: Buď zkolabuje kapitalismus, nebo my. K popsání změny klimatu slova nestačí

Clara Zanga Clara Zanga
4. 6. 2022 10:22
Kniha O času a o vodě Islanďana Andriho Magnasona je ekologickým apelem na to, abychom začali jednat, než bude pozdě. Letos byla přeložena do češtiny a Magnason do Česka v červenci zavítá v rámci Měsíce autorského čtení. V rozhovoru vysvětlil, proč současní čtyřicátníci a padesátníci mentálně nežijí v tomto století, a zavzpomínal, jak uprostřed klimatické katastrofy prožil nejkrásnější den života.
Podle spisovatele Andriho Magnasona turismus paradoxně přispěl k zachování islandské přírody.
Podle spisovatele Andriho Magnasona turismus paradoxně přispěl k zachování islandské přírody. | Foto: David Konečný

V úvodu knihy jste použil tuto citaci: Chráníš jen to, co miluješ, miluješ jen to, co znáš. Myslíte, že svoji Zemi nemilujeme?

Myslím, že ji neznáme. Potřebujeme spoustu znalostí a pochopení. V posledních sto letech jsme udělali věci, kterých bychom se nedopustili, pokud bychom naši Zemi znali.

Jste naštvaný, že se turisté vrátili na Island téměř v takových počtech, jak tomu bylo před pandemií?

Nejsem, sice se blížíme k našim horním limitům, ale zároveň sem díky tomu přichází spousta zajímavých lidí. Island je navíc třeba oproti sousedním Faerským ostrovům poměrně velký, a tak se turisti rozprostřou. V běžné evropské zemi by na takové ploše žilo 20 milionů lidí, takže pokud sem ročně přicestují dva miliony návštěvníků, moc to nepocítíme. Všimnete si toho možná na pár místech, u jednoho vodopádu, u jednoho gejzíru, na jedné pláži a možná v centru města.

Ovlivňuje turismus islandskou přírodu?

Turismus ve skutečnosti přispěl k ochraně naší přírody, dospěli jsme totiž k tomu, že není nutné do ní zasahovat, že má hodnotu sama o sobě, podobně jako zachovalá architektura. Ale samozřejmě, že globálně může být turismus velmi devastující. Kvůli globálnímu oteplování bychom měli méně létat, ale na Island se jinak než letecky nedostanete. Řekl bych, že jediné, co Islanďany štve, jsou výletní lodě. Vyplivnou tři tisíce lidí naráz a ti pak vše zaplaví. Ale mnoho lidí sem přichází za prací, nebo se tady zamilují.

Do Islandu?

Ano, do Islandu, a pak si tady někoho vezmou, aby měli záminku zůstat.

V knize O času a o vodě pracujete s myšlenkou, že během vašeho života zkolabovaly dva velké systémy - komunismus a kapitalismus. Skutečně si myslíte, že kapitalismus jako systém ztroskotal?

Pokud chceme něco udělat s klimatickou změnou, musíme zavést různé regulace. Řekl bych tedy spíš, že tento konkrétní druh kapitalismu selhal. Neříkám, že je špatně, když si otevřete obchod, není to ten samý kapitalismus, jako když pracujete pro ropnou společnost. Ale superkapitalismus, v němž žijeme nyní, učinil velmi malou skupinu lidí velmi bohatými a plundruje planetu. Tento systém buď zkolabuje, anebo způsobí kolaps nás samotných, pokud jej nezměníme.

Věříte, že k nějaké změně dojde, nebo jste v tomto skeptický?

Momentálně nevnímám, že by se rodil nějaký nový globální systém. Můžeme se shodnout na tom, že zachováme ten stávající, ale zavedeme regulace a legislativu, která bude počítat i s příštími generacemi. Současný systém na ně nemyslí, ničí jejich naděje na dobrý život. V Indii bývá už nyní okolo 50 stupňů Celsia. Jak to tam bude asi vypadat za 30 let? Hrozí nám, že zažijeme velmi přímé dopady naší současné nečinnosti, a zdá se, že kapitalismus není systém, který dokáže pružně reagovat.

Dám příklad. Prošli jsme si pandemií. Když se někoho zeptáte, jak se změnil jeho život, aby ochránil životy ostatních, vyjmenuje mnohé: ztráta příležitostí, práce, kontaktů, změna životního stylu. Pak se zeptáte, co obětoval mezi vydáním páté a šesté zprávy IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu, pozn. redakce), co mohl dříve a nyní nemůže. Pokrčí rameny a řekne: Nevím, koupil jsem si Teslu. Koupit si stylové auto asi není kdovíjaká oběť.

Vy jste něco obětoval?

Ne, také jsem si koupil elektroauto. Možná teď víc jezdím na kole, ale na druhou stranu musím kvůli své práci docela často létat, musel bych tedy změnit profesi. Svou prací se snažím lidem pomoci pochopit klimatickou změnu, rozpoutávat diskusi a ovlivňovat mocné tohoto světa.

Ale byl byste ochotný změnit svůj životní styl?

Snažím se létat méně, ale možná jsem jen pokrytec, jako mnozí další. Často jsem vlastně ten největší pokrytec v celém letadle, protože letím přednášet o klimatické změně. Kdybych si letěl lehnout na pláž nebo se podívat na fotbalový zápas jako všichni ostatní na palubě, pokrytec bych nebyl. Všechny změny v boji proti klimatické krizi však nemusí být nutně obětí, lepší veřejná doprava nebo zodpovědnější zemědělství by ve skutečnosti mohly zkvalitnit náš život. Nemusíme to rámovat jen tak, že uklízíme nepořádek po někom jiném. Myslím ale, že mladá generace je trochu netrpělivá. Chtějí vědět, že se ubírají správným směrem.

Andri Snaer Magnason (48)

Andri Magnason
Foto: David Konečný
  • Narodil se v Reykjavíku, je autorem románů, povídek, dětských knih i dokumentárních filmů. 
  • Ve své práci se zaměřuje zejména na otázky spojené se změnou klimatu.
  • Jeho kniha O času a o vodě se stala na Islandu v roce 2019 bestsellerem a byla přeložena do třiceti jazyků, včetně češtiny. 
  • Na námět jeho dětské knihy Modrá planeta vznikla divadelní hra, která byla zinscenována v Řecku, Finsku, Dánsku, ve Švýcarsku nebo v Kanadě. 
  • Magnason je oblíbeným řečníkem, jeho performance v Městském divadle v Reykjavíku bývá pravidelně vyprodaná.
  • Před třemi lety uspořádal pohřeb roztátého ledovce Ok, kterému napsal epitaf nazvaný Dopis budoucnosti. 
  • V roce 2016 kandidoval na prezidenta, jeho hlavním tématem byla environmentální problematika. Skončil na třetím místě. 

Možná protože ví, že času není mnoho.

Generační střet, který teď zažíváme, je zajímavý v mnoha ohledech. Lidé, kterým bylo 40 nebo 50, když přišla demokracie, by pravděpodobně raději dožili v monarchii, i když jim demokracie nabízela více práv. Když se na Islandu začalo poprvé hovořit o demokracii, tehdejší lidé ji nechápali. Skutečně svobodní byli až ti, kteří se do ní narodili. 

 Pro lidi narozené po roce 2000 je klimatická změna problémem po celý jejich život. Těm, kteří se narodili v 60. letech dělala starosti spíš hrozba jaderného konfliktu. Kdybyste se zeptali účastníků klimatického summitu v Glasgow, zda od roku 1970 uplynulo 30 let, řeknou: ano, samozřejmě. Pak si to ještě jednou přepočítají a uvědomí si, že je to už 50 let. Lidé, kteří vládnou světu, jsou nějakým zvláštním způsobem odpojeni od současnosti. Když někdo zmíní, že musíme všechno vyřešit do roku 2050, mají stále pocit, že je to až za půl století. Ale moje děti narozené po roce 2000 si už nyní vydělávají na své důchody v roce 2070. Systém si od nich bere peníze, které neinvestuje do jejich budoucnosti.

V rozhovoru pro televizi CBS jste zmiňoval, že lidé potřebují čas, aby pochopili komplexní problémy, mezi něž patří i klimatická změna. Jenže v tomto případě nemáme času nazbyt.

A to je ten problém. Nemůžeme čekat, až bude lidem narozeným v tomto tisíciletí 40 nebo 50, aby se ujali moci a začali konat. Ve svých knihách píši o tom, že tento problém se zdá být tak velký, že k jeho popsání nestačí slova. Když řeknu například, že v roce 2100 by mohlo pH oceánů klesnout z hodnoty 8,1 na 7,7 a že je to největší a nejrychlejší změna za pět milionů let, mělo by nás to dohnat k akci, ale není tomu tak. Slova jsou v tomto případě svým způsobem bezobsažná. Nenesou tu naléhavost a dramatičnost.

Myslíte, že umění, třeba literatura, je v tomto mocnější? Má větší sílu než strohá slova a čísla?

Syrová vědecká data musí být přefiltrována skrze umění a kulturu, a to i tu populární, aby začala působit na vícero aspektů našeho myšlení. Dlouho zde byly síly, které se snažily do vědeckých poznatků vnést pochybnost, a pokud nechcete uvěřit varovným zprávám, je jednoduché se toho chytit a vyhnout se tak strachu. Důvěryhodnost vědců byla podrývána silami, o nichž si myslím, že budou v budoucnu považovány za ty nejzákeřnější, které tato planeta spatřila. Protože jednou uvidíme, že přechod na zelenou energii nebyl nemožný, a chování lidí v minulosti nám bude připadat hloupé. Budeme se ptát: proč byli ti před námi tak líní, tak nekreativní, tak sobečtí?

Tyto síly, které se snaží manipulovat s vědeckými poznatky, jsou podle vás organizované?

Ano, vysoce organizované a také mocnější a organizovanější než jakákoliv aktivistická skupina. Jejich cílem je, abychom nakupovali jejich produkt, tedy ropu. Nakonec na nich budeme díky větrným nebo jaderným elektrárnám nezávislí. Energie pak bude nejen čistší, ale i levnější. Dnešek budeme vnímat jako nějakou barbarskou minulost, ale ten přechod bude bolestný. Vzhledem k tomu, že některé státy jsou na prodeji ropy zcela závislé, by mohly vypuknout i ropné války.

Nyní probíhá válka na Ukrajině, která prohloubila závislost na uhlí a zároveň přispěla ke zvýšení jeho ceny.

Myslím, že finance, které jsou momentálně vynakládány na zbrojení, by se měly investovat do toho, aby si domácnosti mohly pořídit tepelná čerpadla. Nezávislostí na plynu nebo ropě zároveň podpoříte svou národní bezpečnost, navíc plyn stejně jednou dojde. Je ostudné, že státy nyní investují více do protitankových zbraní než do budoucnosti. Doufám, že lidé pochopí, jak hloupá je tato válka. Přestat nakupovat ruskou ropu a plyn nyní dává ještě větší smysl.

Jenže svou závislost na ropě a plynu vyřešíme do letošní zimy jen těžko.

Nevyřešíme to do této zimy, ale můžeme začít teď, abychom na tom byli přespříští zimu lépe. Pokud můžeme alokovat dvacet tisíc mladých mužů, aby se pozabíjeli navzájem, proč nemůže dvacet tisíc mladých mužů pomoci s výstavbou infrastruktury pro čistou energii? Lidé nejsou stvořeni k válce, ale k naplňování vyšších cílů.

Možná, že hrozba klimatického rozvratu není tak viditelná.

To není. Minulý týden jsem se svou dcerou zažil jeden z nejkrásnějších dnů svého života. Pluli jsme na ledovcovém jezeře na jihu Islandu, bylo to nádherné. Když jsem byl stejně starý jako ona, toto místo neexistovalo, bylo tam 200 metrů ledu. Můj nekrásnější den v přírodě se tedy udál na kulisách katastrofy. Stejná síla, která přispěla ke vzniku tohoto jezera, způsobuje vlny veder v Indii. Další místo, kde byl za mého dětství jen černý písek, se pomalu stává největším březovým lesem na Islandu. Povrchně si tedy můžeme říct, že je to vlastně skvělé, že na Islandu budeme mít březový les. Ale kdyby se odklonil Golfský proud, bude tady zima jako v Grónsku, a ten březový les se stane znovu černým pískem.

Mohlo by vás zajímat: Pálí nás klima - Jakub Vágner 

Pálí nás klima - Jakub Vágner (titulky) | Video: Aktuálně.cz
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy