Novák je pod knihou podepsán jako spoluautor, možná by však byl příhodnější termín editor. Kaválek mu posílal již napsané části vlastního životopisu a Novák s nimi dál pracoval.
Kaválek nebyl jen šachista, ale také novinář - v Praze vystudoval žurnalistiku a psal pro několik domácích periodik, načež po roce 1968 emigroval, pracoval pro Hlas Ameriky a do roku 2010 přispíval pravidelnými šachovými sloupky do deníku Washington Post a webu Huffpost.com. Jeho důvěra v literární přínos kolínského rodáka Nováka, jenž po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy také uprchl do USA, tedy musela být neotřesitelná.
Rozhodl se ale pro tvůrčí spolupráci a vybral si šťastně: kniha je sice obsáhlá, ale sdělná a přímočará, jak odpovídá Novákově stylu a zjevně i Kaválkově naturelu. S vědomím naprosté odlišnosti jejich stylů by se dal Novák přirovnat k Orhanu Pamukovi: na úrovni vět oba občas škobrtnou, směr vyprávění na to ale brzy dá zapomenout a celek skvěle drží při sobě.
Společné Kaválkovo a Novákovo dílo započalo v roce 2015 a čítá bezmála 500 stran, přesto není dokončené. Memoáry nicméně obsahují všechny zlomové okamžiky včetně vrcholné "hodiny" Kaválkova života i šachové hry jako takové: zápasu o mistra světa roku 1972 v Reykjavíku. Tehdy čerstvý československý emigrant zde působil zprvu jako novinář, pozdějšímu vítězi Bobbymu Fischerovi ale začal pomáhat jako sekundant. Seděli spolu nad přerušenými partiemi, chodili na kuželky a po Fischerově výhře nad Borisem Spasským s ním Kaválek udělal vůbec první rozhovor.
Vítězství amerického velmistra nad sovětským bylo tehdy interpretováno, jako že svobodný Západ překonal komunismus. Při bližším pohledu na aktéry se ale kontury rozmlžují: nespolehlivý Fischer věřil konspiračním teoriím. Ač sám židovského původu, prezentoval se jako antisemita. Boris Spasskij měl sice na stole sovětskou vlaječku, avšak s Kremlem byl na kordy a jen díky jeho benevolenci se zápas vůbec uskutečnil.
To vše měl Lubomír Kaválek z první ruky. Jeho svědectví v knize je víc než pohledem do zákulisí vrcholného šachového klání, také připomíná vyhraněné politické postoje v éře bipolárního světa.
I nadále měl Kaválek k Bobbymu Fischerovi blízko, potřebný odstup však bohužel ztratil. Když po třech letech Američan odmítl nastoupit do příštího šampionátu proti Anatoliji Karpovovi, neboť vyzyvatel a šachová federace nesplnili jeho 64 podmínek, Kaválek se za Fischera postavil. "Trval na svých absolutistických požadavcích. Měl v nich sice pravdu, ale snažil se ji vynutit ultimátem," píše v knize.
Z ní už se čtenář bohužel nedozví, jak mezi tyto údajně oprávněné požadavky patřilo například pravidlo, že v sále nesmí být přítomen nikdo s pokrývkou hlavy. Ano, Fischer se stal zjevně psychotickou osobností a pro jeho přítele Kaválka bylo možná nesnadné si to připustit.
Také s jinými záležitostmi je Kaválek hotov raz dva. "V červenci roku 1964 mi umřela babička. Babička byla výborná švadlena a přešívala mi starší obleky, a najednou jsem si musel najít krejčího, protože jsem potřeboval nový oblek do reprezentace," píše. Ano, takhle se vnuk vyrovnává se smrtí babičky. Citát není vytržen z kontextu: mladík skutečně pokračuje hledáním vhodného krejčího s tím, že "naštěstí po babičce zdědil 2500 korun".
Ani s otcovou emigrací a raným mládím stráveným částečně v dětských domovech se Kaválek moc nepárá. Prostě to tak bylo, čas běží a je třeba udělat další tah.
Lubomír Kaválek byl dvojnásobným mistrem Československa a později trojnásobným šampionem USA. Krátce se dostal do první desítky nejlepších hráčů světa. Protože ale emigroval, doma měl být zapomenut.
Zřetelně to ilustruje zmínka o publikaci Zahrajte si šachy s velmistry, kterou v roce 1975 vydali dva jeho vrstevníci Vlastimil Hort a Vlastimil Jansa. Kaválek v memoárech uvádí, že strana 31 této brožury musela být na posledních chvíli vytištěna znovu, neboť se tam objevilo jeho jméno.
Teprve pohledem do knihy samotné vytane veškerá dobová absurdita: Jansa s Hortem zde shromáždili 230 vlastních partií s různými soupeři, které v klíčovém okamžiku rozebírají. Vždy jsou uvedeni oba soupeři, datum a místo zápasu, pouze u partie na straně 31 jména najednou chybí, hraje jen bílý s černým - neboť jedním z aktérů byl emigrant Kaválek, člověk, jehož jméno mělo být vymazáno.
I díky práci Jana Nováka se tak neděje. Spisovatelova renesančně rozkročená tvůrčí osobnost se nebojí hledat silné příběhy také v oblasti sportu. Tomu Jan Novák rozumí, a proto i na této šachovnici rozehrál úspěšnou partii.
Kniha
Lubomír Kaválek a Jan Novák: Rozehraný život
Nakladatelství Argo 2023, 588 korun, 480 stran.
